Trenérské rady mi pár zápasů vyhrály, říká Plíšková

Podobně jako Roger Federer nebo Petra Kvitová náleží světová čtyřka Karolína Plíšková mezi zastánce klasické individualistické podstaty tenisu.

Jedna scéna, dvě sokyně. „Myslím, že do něj koučování spíš nepatří,“tvrdí. „Anebo by se aspoň měla pravidla o něm sjednotit.“

Na běžných akcích WTA Tour si při střídání stran může zavolat trenéra, aby jí jednou za set poradil. Na grandslamech jsou jakékoliv pokyny zakázány.

„Tipy od trenéra mi pár zápasů vyhrály,“uznává. „Povzbuzení nebo změna taktiky pomůže. Většinou se snažím na správné řešení přijít bez cizího přispění. Myslím, že bychom ho měly hledat samy.“

Výhodou koučů je kromě odbornosti a bystrosti, díky nimž jsou dobří ve svém povolání, odstup při sledování utkání.

„Přímo na kurtu vidíte věci jinak než z lóže. Když koukám na televizi, úplně přesně vím, co a jak bych zahrála,“vypráví zvesela. „Někdy se mi taky zdá, že hraju příšerně, a mému týmu to tak nepřipadá. Kolikrát mi stačí slyšet, že není tak zle. Potřebuju nakopnout, abych myslela pozitivně.“

Obvykle se vyjadřuje přímo a bez kudrlinek, při konverzacích na lavičce mluví málo a tiše. Jsou jí cizí vášnivé scény, jimiž proslula Barbora Strýcová.

Divila se Julii Putincevové, Rusce reprezentující Kazachstán, která v přímém přenosu opakovaně napadala svého trenéra, že jí netleská po povedených úderech či že si o den dříve až příliš přihnul.

„Ta teda zazářila,“poznamenala Plíšková. „Viděla jsem ty klipy na netu. Já si teda nevolám kouče, abych mu nadávala.“

Nevadí jí, že její konzultant přichází na dvorec s mikroportem, který živě přenáší rozhovor do televize. Její generace považuje větší otevřenost vůči veřejnosti za normální: „Pro diváky je to zajímavé. Aspoň se dozvědí něco ze zákulisí. Takže porada s koučem dává smysl pro hráčky i pro fanoušky.“