KDYŽ ZAVELÍ Úhoř
... ale také Bimbo, Žirafa nebo Tulda. To všechno jsou skautští vedoucí, kteří svůj volný čas zdarma věnují dětem. Proč to dělají? A proč je Junák mezi dětmi i jejich rodiči tak oblíben?
Když se můj syn vrátil ze svého prvního skautského tábora, byl absolutně šťastný. Poněkud špinavý, ale šťastný. Prý nejlepší tábor v jeho životě. Přitom byl pryč tři týdny v kuse, tábor byl kdesi v lese na Šumavě, daleko od civilizace, bez elektřiny a bez signálu. Samozřejmostí byly každodenní nástupy, vztyčování vlajky, mytí v potoce a služby v kuchyni. Pro rohlíky ke snídani se každý den vydával dobrovolník na kole do nejbližší, 3 kilometry vzdálené vesnice. Co je na tomto hnutí tak přitažlivé, že na něj dnešní – moderní dobou zhýčkané – děti nedají dopustit? Zeptala jsem se oddílových vedoucích mých dvou dětí – Úhoře od Skautů a Tuldy ze Světlušek.
Úhoř začal do Junáka chodit hned po jeho obnovení v roce 1989 a dnes je oddílovým vedoucím 21. oddílu skautů v Praze na Petřinách. „Myslím, že
skautování je prostě skvělé. Vše, co tu organizujeme, je úzce spjaté s přírodou a soužitím v ní. Snažíme se děti naučit, jak se chovat nejen k ní, ale i k lidem. Ukazujeme jim, jak se dá v přírodě jednoduše žít a jak se z ní dá mnohé využít, aniž by ji člověk zneužíval. Plno činností děláme zábavnou formou – děti se nenásilně dozví a naučí mnoho zajímavých věcí. Skauting je podle mě lepší než jiné, často úzce zaměřené kroužky. Máme široký záběr a vedeme děti, aby samy zjistily, v čem jsou dobré a co je bude jednou v životě bavit.“To vidím na svém synovi.
I když se tu po celý rok sbírají body za docházku, účast na výletech, správné vybavení či za schopnost motat uzly a rozdělávat oheň, vše je v zásadě nesoutěžní. Cílem je splnit tzv. Skautskou stezku. On, který měl ve všech věcech většinou chaos, se příchodem do Skauta před dvěma lety změnil ve svědomitého pracanta. Počet poznámek od učitelek za zapomínání úkolů se radikálně snížil a i v tašce do školy mu většinou nic nechybí. A když před jednou skautskou výpravou zjistil, že má zmačkanou krojovou košili, sám od sebe si ji vyžehlil. Do té doby nevídané.
Mladší dcera zatím chodí do Světlušek od září a je nadšená. Získala už tak brzy i přezdívku, což ji těší. Je Limetka. Skautské přezdívky jsou vůbec zajímavý fenomén. Někdo si ji přinese z domova, jiný ji dostane na výpravě nebo na táboře při nejrůznějších činnostech. Jak přišla k té své Tulda? Prý ji má z domova, říkali jí tak rodiče už od dětství.