TELEVIZNÍ VÁNOCE
Úplný program na celé svátky
Byl to pro televizní národ krásný vánoční dárek, když ve čtvrtek 25. prosince 1980 deset minut před sedmou večer začal první program vysílat seriál Arabela. V titulní roli zazářila mladá slovenská herečka, která však brzy z hvězdného nebe zmizela.
Do Česka vás teď pozvali organizátoři festivalu dětských filmů v Horšovském Týně. Setkala jste se s kolegy z Arabely?
To víte, že ano. Vašek Vorlíček koukal, když mě uviděl. Můj úžasný pan režisér! Je mu osmdesát sedm, chodí s hůlčičkou, ale stále kouří jako fabrika. Za rok Arabela oslaví čtyřicet let od začátku natáčení, tak jsem tam navrhla, že bychom mohli uspořádat setkání herců. I když mnozí už bohužel nejsou mezi námi. Co třeba čaroděj Rumburak, taky jste se viděli? Jirka Lábus je ohromný, na letošním festivalu přebíral Zlatou rafičku, cenu za celoživotní přínos dětskému filmu. Je s ním neuvěřitelná zábava i v soukromí. V autě mi teď cestou do Prahy vykládal, jak s Oldou Kaiserem nasedli do taxíku. Taxikář se jich zeptal: Tak kam to bude, pánové? A Jirka: Co je vám do toho? (rozesměje se) No nejsou skvělí? Jsem smíšek, tyhle fórky miluju. Líbilo by se mi mít takhle vtipného chlapíka za manžela. Český humor je to jediné, co mi v Německu chybí.
Zavzpomínali jste spolu na Arabelu? To byl ve své době kultovní seriál. Jasně. Krásný mix pohádky a skutečnosti, který se pak vysílal v mnoha zemích. Financovali ho Němci. A víte, že jsem se setkala i s dvěma herečkami, které ho nadabovaly? Ty hlasy byly totiž dva. Kromě západního Německa se to dělalo extra v tehdejším NDR. Roli jsem nedostala jen tak. Prošla jsem v roce 1978 regulérním konkurzem se stovkou dalších uchazeček. Režisér Vorlíček chtěl, aby pozvali i holky ze Slovenska. Když mě vybrali, vůbec jsem netušila, co mě čeká.
Musel to být zážitek, ocitnout se v devatenácti mezi hvězdami jako Brodský, Sovák, Menšík, Zázvorková. Jak jste se cítila? Všichni se ke mně chovali strašně mile, jako k dceři. Byla jsem tam jediná Slovenka. Vašek Vorlíček ve mně viděl naivní zakřiknutou dívku, ale ocenil, že jsem od těch starších dovedla rychle nasávat zkušenosti. Ale při natáčení byly i krušné chvilky.
Například?
Třeba ve scéně s vodníkem, kterého hrál Josef Dvořák, jsem musela skákat oblečená do studené Vltavy. Pro jistotu byly v záloze tři paruky a tři kostýmy. A všechno se použilo. Třikrát se scéna opakovala, než ji režisér schválil. Ovšem snad ještě horší situaci jsem protrpěla u filmu Smrt stopařek. Na to vážně nezapomenu. Náš vrah sice shazoval z auta na skládku figuríny, ale na tom smetišti jsme s Dádou Patrasovou skutečně ležely. Navíc na nás pak to svinstvo ještě naházeli. Špína a smrad. Potom jsem se asi týden umývala.
Napadlo vás někdy, jak by se váš život vyvíjel, kdyby tehdy neonemocněla Libuška Šafránková, která Arabelu původně měla hrát? Vypadal by úplně jinak včetně toho soukromého. Vždyť já se s prvním mužem seznámila v letadle z Bratislavy do Prahy. Hrála jsem v bratislavském divadle, takže to byly týdny na cestách. Rok a půl nocování po hotelích.
DVOJNÁSOBNÁ BABIČKA
Vaším prvním mužem byl hokejový trenér Miro Kubovič, už ve dvaadvaceti se vám narodila holčička. To musel být ostrý zvrat v životním stylu. To si pište! Já dokonce měla natáčet film s Hynkem Bočanem a kvůli těhotenství jsem ho musela odříct. Miro byl pěkný chlap, sportovec, rychle jsme se do sebe zamilovali. A představte si, že mi svatební šaty navrhl pan Pištěk, který s námi dělal Arabelu. Měl v sobě velké charizma a nejspíš jsem do něj byla platonicky zamilovaná. Jeho obrazy mě uchvátily. Dodala jsem si odvahu a o ty šaty ho poprosila. Byly krásné starorůžové s vyšitými perličkami a motýlky, k tomu klobouček se závojem. Cítila jsem se v nich jako princezna. Vlastně i šaty k druhé svatbě mi navrhoval kostýmní výtvarník Milan Čorba, už nežijící manžel Milky Vášáryové. Paradoxem je, že mi vydrželo až třetí manželství, kdy jsem se vdávala v šatech z konfekce.
Váš soukromý život je možná košatější než ten herecký. Vy jste už také babička, že? Dokonce dvojnásobná. O první vnouče se mi na Novém Zélandu postaral syn z druhého manželství Harry. Mladá holka, se kterou se tam ve dvaceti seznámil, mu o těhotenství řekla, až když se vrátil do Německa. Kluk byl z toho hotový. Malému je už deset, ale vídáme ho bohužel málo, Zéland je přece jen z ruky. Harry teď žije v Berlíně a pracuje v gastronomii. Zrovna minulý měsíc se oženil s Christin, což byla příležitost k velké oslavě a rodinnému setkání. To mám ráda. Ze Slovenska přijela i moje pětaosmdesátiletá maminka, z Vídně moje starší dcera.
Žije tam?
Janička si v Rakousku před lety dodělávala magisterský diplom na fyzioterapii. Dnes ve Vídni pracuje v jednom renomovaném