Nová rakouská vláda: Svobodní řídí diplomacii, vnitro i obranu

Advent a Vánoce jsou pro kněze jedním z nejhektičtějších období roku. Otec René Václav Strouhal prozrazuje, co všechno musí stihnout ještě před tím, než začne půlnoční mše.

Rakousko bude mít jako jediná země v Evropě ve vládě stranu mechanicky označovanou za krajní pravici nebo pravicové populisty, i když do značné míry je to spíš následek její minulé pověsti než nynější politiky.

Kromě toho bude mít nejmladšího evropského premiéra, neboť zázračné dítě rakouské politiky Sebastian Kurz oslavil koncem léta teprve jedenatřicáté narozeniny.

Nový kancléř vytvořil vládu svých lidovců se Svobodnou stranou Rakouska, která se stala celoevropsky známá kvůli svému někdejšímu předsedovi Jörgu Haiderovi. Když Svobodní vstoupili naposledy do rakouské vlády, to bylo v roce 2000, Evropa vyhlásila vůči Rakousku sankce s tvrzením, že Haider a jeho lidé jsou zakuklení neonacisté.

Teď, devět let po Haiderově smrti při autonehodě, mají noví Svobodní v rakouské vládě post vicepremiéra, budou řídit kromě jiného ministerstva zahraničí, vnitra a obrany, což ukazuje, že nebudou rozhodně jen drobným partnerem lidovců.

Lidovci si vzali mocné finance a důležitá ministerstva spravedlnosti a zemědělství, síly obou stran však budou prakticky vyrovnané, navíc Svobodní ovládají posty zastupující Rakousko směrem do ciziny.

Nyní však Evropa již neprotestuje, protože se nezměnili jen Svobodní, ale i doba.

O Štědrém dni

Dopoledne mi uteče rychle. Než se připravím na bohoslužby a zabalím alespoň některé dárky, už je oběd. Odpoledne je bohoslužba pro rodiny s dětmi, což je vždycky moc hezké, děti nesou sošku Jezulátka do betléma. Potom jedu domů, odkud po štědrovečerní večeři a rozdání dárků už zase spěchám zpátky. Pak sloužím půlnoční, do postele se dostanu tak ve dvě ve tři ráno. A v šest už bych měl zase vstávat, abych byl v sedm ráno v kostele na další mši. Je to nabité.

O vánočních zvycích

Vždycky jsme doma rozkrajovali jablíčko, na to maminka pamatovala. Zlaté prasátko neuvidím, protože obědvám polévku, na kterou jsem pozvaný do jedné rodiny ve farnosti. Dělám si ale legraci, že ostatní ho uvidí určitě: na Štědrý den totiž sloužím mši ve zlatém ornátu.

O barvách ornátu

Ty jsou striktně dané, vybírat si nemůžeme. Každé období roku má nějakou myšlenku a té odpovídá i oblečení. Pokání a přípravy, které se pojí s adventem, mají ve znaku fialovou. V době vánoční se používá bílá, případně slavnostní zlatá.

O nedočkavosti

Hodně lidí si dělá Vánoce už během adventu, zdobí stromek, posílají přání, rozvěšují světýlka. Jsme konzumní, zážitková společnost, neumíme čekat a chceme všechno hned. Jenže když Vánoce slavíme dopředu, nemůžeme je pak prožít naplno. Měly by být vyvrcholením očekávání a těšení se.

René Václav Strouhal římskokatolický kněz (40)

Po průmyslové škole si podal přihlášku na pedagogickou fakultu, aby mohl učit češtinu a základy společenských věd na středních školách a gymnáziích. Nakonec ale nastoupil na Cyrilometodějskou teologickou fakultu Univerzity Palackého v Olomouci. Po ukončení semináře byl jáhnem ve Znojmě, později kaplanem v Osové Bítýšce. Dnes je knězem v jihomoravské farnosti v Moutnicích.

Moje nejoblíbenější fotka z mobilu

Tohle jsou pidižvíci, kteří ke mně chodí na hodiny náboženství. Vykládáme si, soutěžíme, snažím se jim to nějak zpestřit.

O dárcích

S náma chlapama je to těžký. V obchoďáku jsem nervózní, nakupování opravdu není můj šálek kávy. Navíc o adventu mám spoustu povinností ve farnosti, rychle to utíká, najednou se blíží Štědrý den a já pořád nemám žádné dárky. Takže je většinou jedu shánět na poslední chvíli.

O koníčcích

Mám rád sport, což je navíc i dobré téma na debaty s mládeží. Dá se na něm ukázat spousta životních zásad, jako je spolupráce, fair play, jednota nebo vytrvalost. Fandím týmu FC Barcelona, i když se jim teď nedaří tak jako dřív. Ale to je holt život, aspoň všichni trochu zpokorníme – jak fanoušci, tak hráči.

O rodině

Před deseti lety jsem byl přeložen na jižní Moravu, kousek od svého rodiště. Je to výjimečné, málokterému kolegovi se poštěstí vidět na Štědrý den svou rodinu. Letos nám bohužel po dlouhé nemoci odešla maminka, takže to bude smutnější.

O sociálních sítích

Původně jsem Facebook odmítal, ale potom jsem to zkusil a začal psát statusy, které jsou buď k zamyšlení, nebo vysvětlují církevní dění. Spousta lidí se bojí zazvonit na faře, takže jim můžu na leccos odpovědět aspoň takhle. Sice je to někdy trochu povrchní, ale pro mnohé je to první krok. Pár lidí už to přivedlo k tomu, že se začali modlit, domluvili si církevní svatbu nebo nechali pokřtít děti.