Normalizace, pokus druhý. Ten fotbalový

To vám kdysi do Československa dorazily tanky, aby v malé, neposlušné zemi udělaly pořádek. Uběhlo bezmála půl století a do Nymburka přijel nástupce smrduté sovětské diktatury znovu, aby spustil: „Nerad bych, abychom museli vzít do ruky skalpel a vyřízli rakovinový nádor. Věřte, že ta možnost existuje.“

Ten člověk vyhrožoval v ruštině a větší část zasedacího sálu mu tleskala.

Grigorij Surkis je Ukrajinec, místopředseda evropské fotbalové unie UEFA a inkvizitor, který káže vodu a pije víno.

„Pokud se nepodřídíte, budeme muset zřídit orgán pro normalizaci, který u vás provede změny. Zůstaňte věrni ideálům a správným myšlenkám, demokratické principy musí zvítězit.“

Demokratické principy málokdy zvítězí v demokracii, natož v diktatuře – a český fotbal na vládě lidu nestojí. Český fotbal je prohnilý. Charakterizují ho zákulisní pletichy a nekonečně dlouhá chapadla, která se sbíhají u místopředsedy fotbalové asociace Romana Berbra. On tu chobotnici před více než dvaceti lety začal budovat a teď ji systematicky využívá ve svůj prospěch a ve prospěch svých věrných funkcionářů, delegátů a rozhodčích. To Berbr, faktický boss českého fotbalu, je hlavním důvodem, proč jsme během úterý museli poslouchat nevybíravá slova Ukrajince Surkise. Oba používají stejnou dikci.

Asi bychom měli ještě podotknout, že co zaznělo oficiálně u řečnického pultu, byl slabý odvar toho, jakým způsobem se zástupce evropského fotbalu choval během debat v zákulisí...

Jistě je užitečné, že mezitím český fotbal po půlročním bezvládí zvolil svého předsedu, jímž se stal marketingový manažer Martin Malík, ale atmosféra strachu přebíjí všechno pozitivní.

„Apeluji na vás, abyste se stali plnohodnotnými a poslušnými členy,“hřímal Surkis.

Ačkoli vám jeho projev mohl připadat nesnesitelný, to, čím hrozil, je ještě horší. Normalizační skupina, o které byla řeč, může do Prahy opravdu dorazit. Přesně padesát let po tancích. Mimochodem, tenhle pan Surkis kvůli podezření z korupce nemůže dostat vízum do Spojených států. Už v roce 1995 nabízel španělským rozhodčím třicet tisíc dolarů a pár kožichů k tomu, aby v pohárovém zápase stranili jeho Dynamu Kyjev. Navzdory tomu se Surkis pět let poté stal šéfem ukrajinského svazu a následně ještě povýšil do struktur UEFA.

Neúplatní páni z Ukrajiny by vám mohli dlouze vyprávět o pyramidě strachu, kterou tam Surkis vybudoval. Jako hlavní zbraň využívá rozhodčí – současné i bývalé. Nepřipomíná vám to náhodou někoho? Bývalý estébák a bývalý rozhodčí Roman Berbr má podobné manýry. A fotbal mu je toleruje. Brzdí ho pouze (zatím) funkční systém dvou komor, na němž fotbalová asociace stojí.

Jednu komoru tvoří čeští delegáti, početnější, průraznější a téměř bez výjimky sešikovaní za svým náčelníkem. Však taky Berbr coby český místopředseda dostal 117 hlasů ze 128 možných.

Druhou komoru tvoří menší a nejednotná Morava. Paradoxně právě ta rozpačitá skupina 74 moravských delegátů je poslední překážkou, aby chobotnice získala neomezenou moc rozhodovat.

Je víceméně jasné, že se překážka zbortí, jakmile zasáhne nadřazená organizace, která slovy inkvizitora Surkise v jedné větě mluví o demokracii a ve druhé sama sebe obžaluje z diktatury: „Řiďte se racionálním myšlením, které prosazujeme my.“