Historik křísí středověké tance z dobových rukopisů
V sále Emauzského opatství se hosté historického plesu ocitli v době Karla IV. Naučili se i dávno zapomenuté taneční kroky.
Konec roku je spojen s nejrůznějšími plesy. Večer lze strávit ve společnosti studentů, myslivců nebo rybářů. Ale málokdy se naskytne příležitost strávit ples ve stylu středověkého panského dvora. Akci uspořádal o víkendu v Divadelním sále pražského Emauzského opatství soubor Regii Caroli regis neboli Dvořané krále Karla.
„Náš soubor usiluje o věrnou interpretaci dobových tanců od francouzské gotiky po italskou renesanci. Hosté si proto měli zajistit kostýmy ve stylu středověké módy z let 1250 až 1530, ale nebylo to podmínkou,“vysvětluje pořadatel akce a historik dějin křesťanského umění Miroslav Smaha. Jeho soubor má s podobnými akcemi zkušenosti, podílel se na organizaci korunovačních slavností k výročí sedmi set let od narození Karla IV.
Přestože kostým nebyl podmínkou, nikdo se nakonec v oblečení mimo vyhrazené období nedostavil. Přijít mohl ale úplně každý, večer totiž probíhal formou výuky včetně názorných ukázek.
Studium textů trvá roky
Představované tance byly především věrnou interpretací dobových tanců od francouzské gotiky po italskou renesanci. Choreografie byla pečlivě rekonstruována ze starých dokumentů.
„Zápisy choreografie z období středověku se přímo nedochovaly. Několik rukopisů máme teprve až z 2. pol. 15. století, které velice jednoduchým způsobem choreografii popisují. Je to spíše seznam tanečních kroků a k tomu bývá i hudební zápis,“říká Smaha a dodává, že za studiem těchto tanců jsou roky práce.
Smaha například vychází i z dokumentů z konce 13. století, které popisují jen názvy tanců a při jakých příležitostech se tancovaly. Nebo z maleb a iluminací, na kterých jsou zachyceni tanečníci.
Tanec, stejně jako kdysi, doprovázela i v Emauzích vokální hudba, která ve středověku převažovala nad instrumentální. Běžně se tancovalo i na písně s náboženskými texty.
Z toho podle Smahy také vyplývá způsob tance, který byl více prožíván a choreografie se v průběhu písně mění. „Když to srovnám se společenskými standardními tanci, tak tam se opakuje určitá kroková fráze a jsou jednotvárné. Ale u středověkých tanců, podobně jako u závodního tance, se choreografie stále rozvíjí,“myslí si.
Aby neprobíhala výuka na lačný žaludek, přinesla s sebou většina hostů i středověkou či staročeskou krmi, kterou každý sám navařil. Kromě dodržení historického období musel každý přinést pouze postní pokrmy, tedy bez masa. Na hostinu byly připraveny spojené stoly s autentickým středověkým nádobím ze skla, cínu i keramiky.
Mezi recepty vystupovala především kaše v různých variantách – z krupičné mouky s rozinkami, medem a jablky, nebo staročeské lívance zalité žahourem neboli borůvkovou omáčkou.