P Problém v síti
okřik „chceme síťovou neutralitu“nezní jako heslo, za nímž by se šikovaly zástupy demonstrantů. Přesto se tak může stát. Čtvrteční rozhodnutí americké Federální komise pro komunikaci, které síťovou neutralitu ruší, totiž vybudilo do akce nejen otce zakladatele „sítě sítí“, ale i další zastánce její otevřenosti, řadu celebrit i politiků.
1 V čem přesně spočívá pojem síťová neutralita?
Internet lze přirovnat k dálnici, jen se po ní neřítí automobily, ale data. Představte si, že jedete po klasické autostrádě a najednou se před vás zařadí vůz provozovatele oné dálnice a začne vás zpomalovat, aby v levém pruhu mohla prosvištět kolona s nějakým papalášem. Na internetu se mohou provozovatelé chovat úplně stejně, mohou zpomalit datový tok některých služeb a upřednostnit na jejich úkor jiné služby, které si za takové zacházení zaplatí, nebo dávat přednost svým vlastním produktům před konkurencí. Aby k tomu nedocházelo, vzniklo pravidlo síťové neutrality – všechny weby, aplikace či obsah jsou si rovné. Jsou to jen jedničky a nuly.
2
Proč je rovnost dat důležitá?
Dokud si jsou data rovná, rozhodují o úspěchu či neúspěchu stránky či aplikací jejich uživatelé. Ale co se bude dít v hypotetickém případě, když se poskytovatel připojení dohodne se streamovací službou YouTube na privilegovaném zacházení a konkurenci zpomalí? Uživatelé se dostávají na druhou kolej, rozhodli za ně manažeři YouTube a jejich poskytovatel připojení.
3 Jak dlouho ochrana síťové neutrality platí?
Od prapočátků internetu v 70. letech až do 90. let nikdo pravidla síťové neutrality nepotřeboval – internet tak funguje přirozeně. Avšak pak se začaly objevovat první excesy a s nimi i diskuse o tom, jak jim zabránit. V USA podpořil síťovou neutralitu prezident Barack Obama a úřady na ni začaly dohlížet od února 2015, zhruba o rok později se přidala i Evropská unie.
4 Kdo může na zrušení síťové neutrality nejvíc vydělat?
V první řadě velcí poskytovatelé internetového připojení, kteří mohou začít vybírat peníze za lepší zacházení s obsahem, nebo naopak za to, že ho nebudou zpomalovat, či dokonce blokovat. Velmi pravděpodobně neublíží firmám typu Google či Facebook, které dorostly do takové velikosti, že si umějí na poskytovatele došlápnout a případně proti nim poštvat i jejich zákazníky. Někteří komentátoři jízlivě připomínají, že na zrušení nejvíc vydělají právníci, protože se pravděpodobně vše začne řešit u soudu.
Pokud v nějaké garáži čeká na svou příležitost potenciální druhý Apple či Microsoft, nemusel by se dočkat. Byť by jejich služby byly sebeinovativnější, uživatelům internetu se budou šinout jako slimák, protože třeba YouTube dostane přednost. A tím zadusí nejen potenciální konkurenci, ale možná i firmu, která mohla umožnit lidem cestování prostřednictvím teleportace. Kdo ví...
Díky neutralitě může poskytovatel zákazníkům maximálně omezit jejich objem (FUP). Jak nepřehledně by mohla nabídka vypadat v případě jejího zrušení, naznačuje třeba situace v Indonésii. Tamní poskytovatelé připojení internet prakticky naporcovali – nabízejí balíčky pro video, pro Facebook či pro e-maily. Také případy z Maroka, kde tamní mobilní operátoři například blokovali hlasové služby aplikací WhatsApp apod. leccos naznačují. Objevují se však i hlasy, že by touha po neutralitě mohla vyústit v budování veřejných, třeba městských sítí. To by snížilo závislost Američanů na velkých poskytovatelích, ale stálo by to miliardy dolarů.
Přímý způsob ne, ale využívají kličku v mezích zákona – poskytují data „zadarmo“. Pokud například u balíčku mobilních dat existuje strop na spotřebu dat FUP (což je minimálně v Česku standard) a některé hudební nebo videoaplikace z datového koláče neujídají, pravděpodobně jim dají zákazníci přednost. Příklad z Portugalska, kde se tamní operátor MEO docela blíží složitosti indonéské nabídky, jen dokládá, že ani Evropa není žádný ráj síťové neutrality. Na její dodržování dohlíží na celoevropské úrovni Sdružení evropských regulačních orgánů v oblasti elektronických komunikací (BEREC) a na národní úrovni pak místní regulátor, v Česku tedy Český telekomunikační úřad (ČTÚ).
První kontrolu poskytovatelů připojení oznámil ČTÚ v lednu tohoto roku. V prosincové zprávě například poukázal na to, že prověřuje služby Vodafone Pass a T-Mobile StreamOn. Ty klientům umožňují zhlédnout videoobsah, aniž by si zruinovali data, nicméně tato výhoda se nevztahuje na reklamy – ty data spotřebovávají a úřad zkoumá, zda je to v pořádku.