Katalánsko: Krize se vyhrotila
Už od počátku katalánské krize připomínala bitva mezi Madridem a Barcelonou šachovou partii – oba soupeři čekali na to, až protivník učiní osudovou chybu. Po regionálních volbách v odbojné provincii to vypadá tak, že ji udělal španělský premiér Mariano Ra
BARCELONA Katalánské regionální volby potvrdily, že krize v tomto španělském regionu jen tak neskončí. Separatistické strany zvítězily (ač zase získaly méně než polovinu všech hlasů ve volbách). A Carles Puigdemont, který vyhlásil zakázané referendum o nezávislosti a pak byl sesazen z postu premiéra, si udržel hlavní slovo mezi separatisty.
Je to porážka hlavně pro španělského premiéra, který je Katalánci považován takřka za hlavního viníka krize (kvůli němu bylo v roce 2010 Kataláncům upřeno označení národ).
Volby přitom byly nejen referendem o nezávislosti, ale i kampaní za propuštění aktivistů a politiků. Slovo nezávislost teď separatisté vyměnili za slovo republika – a to zní lépe. Jak z toho ven? Změna španělské ústavy a ústupky regionům – Katalánci budou mít v diskusi silné slovo.
K výsledku zřejmě přispělo i to, že v exkluzivním projevu ke katalánské krizi španělský král Filip VI. pokáral Puigdemonta, hlavní postavu separatistů, za „neomluvitelnou neloajálnost“. Jenže přehnanou loajalitou vůči královi netrpí nejen Carles Puigdemont, ale Katalánci obecně; ne náhodou se chce region považovaný v monarchii za relikt frankistického režimu změnit v republiku.
Ostatně Katalánsko vyhlásilo republiku už čtyřikrát. Až dosud to pokaždé skončilo špatně. Autor (před)posledního pokusu z roku 1934 Lluís Companys byl v roce 1940 po krátkém vojenském procesu v režii frankistů popraven a dnes je velkou ikonou katalánských nacionalistů.
V roce 1975 španělský diktátor Franco zemřel a o dva roky později získalo Katalánsko zpět svou autonomii ze 30. let. Reforma autonomního statusu z roku 2006 dále rozšířila pravomoci místních orgánů a v preambuli uznala Katalánce za „národ“. Na popud španělských konzervativců (v čele s Rajoyem) však ústavní soud v roce 2010 preambuli zrušil a odebral Katalánsku část nově nabytých pravomocí. Tento „svévolný akt“vyvolal mezi Katalánci vlnu rozhořčení a posílil separatistické nálady, jež vyústily až v referendum o nezávislosti.
Rajoyovi včera Puigdemont navrhl jednání v Bruselu nebo na „jiném místě v EU kromě Španělska“(neujasnil přitom, zda Katalánsko považuje za součást Španělska). Na území Španělska expremiérovi hrozí zatčení kvůli obvinění ze vzpoury
v souvislosti s jeho separatistickými snahami.
Rajoy na nabídku reagoval vyhýbavě. „Pokud bych se s někým měl sejít, tak s tím, kdo volby vyhrál, a to je paní Inés Arrimadasová,“řekl s odkazem na předsedkyni promadridské strany Ciudadanos, která má po hlasování nejvíce křesel v katalánském parlamentu.
Jenže na rozdíl od Puigdemonta Arrimadasová nemá šanci sestavit vládu. Jméno Puigdemont španělský premiér ze svého seznamu důležitých osob jen tak smazat nemůže.