Ladovy Hrusice: hospody se „rvou“o rvačku
Rodiště Josefa Lady vypadá dnes jako běžná středočeská vesnice. MF DNES srovnala, jak se liší oproti tomu, jak ji viděl slavný malíř.
Už na kraji u prvních domů bafá z dýmky na zdi nakreslený vodník a vedle je nápis „Vítejte v Ladových Hrusicích“.
Nápis je vyvedený typickým ladovským ozdobným písmem. O kus dál na dětském hřišti se směje na boudičce kreslený kluk s kocourem v náručí v ladovském stylu a vedle něj opět čtete známé říkadlo: „Mámo, táto, v komoře je myš...“Na zdi hospody je pak namalovaná rovnou celá vesnice.
Jako by všudypřítomné ladovské kresbičky měly zamaskovat fakt, že středočeské Hrusice se za sto let hodně změnily. Už to dávno není ta vesnička s chaloupkami, ale na první pohled celkem obyčejná obec.
Za návštěvu přesto stojí. Na návsi dokonce stojí pohádková mapa Hrusic, ze které se dozvíte, kde bydlel kozel Bobeš (v obecní pastoušce – pozn. red.) a další zvířátka. MF DNES v Hrusicích pořídila kolekci „srovnávacích“snímků, které ukazují skutečnost roku 2017, a s nimi kontrastují kresby Josefa Lady.
„Jak stále tvrdím, na těch obrázcích nejsou přímo Hrusice. To by ty stovky obrázků byly úplně stejné. Je to zidealizovaná česká vesnice, která vychází jakoby z Hrusic. Když se podíváte, tak ten kostel je pokaždé jiný,“vysvětluje vnuk malíře, který se také jmenuje Josef Lada.
Dvě ladovské hospody
Centrem Hrusic je staročeská hospoda U Sejků, v jejímž interiéru si lze ladovskou rvačku představit celkem snadno. Naproti ní stojí Hořejší hospoda, která vypadá skoro úplně stejně. Není divu, že se tam uživí dva podniky vedle sebe. Turisté zájem o Hrusice mají.
Když šel fotograf MF DNES ve čtvrtek udělat snímek interiéru hospody, ochotně mu to umožnili, ale řekli mu, že rvačka byla v té naproti.
Tak šel do té naproti, také mu tam umožnili udělat snímek, ale řekli mu, že rvačka byla v té první. To je pro Hrusice typické.
Dnešní fotografové rádi dělají „srovnávací“snímky. Vezmou sto let starou archivní fotografii a pak nafotí stejnou scenerii. Vzít kresby Hrusic od Josefa Lady a nafotit stejná místa ve 21. století je ovšem těžší úkol.
V některých případech zobrazená místa totiž neexistují a možná ani nikdy neexistovala. Naopak některé stavby na kresbách a další detaily odrážejí realitu překvapivě věrně. Nejklasičtější ladovský obrázek „Bruslaři a sněhulák“z roku 1942: zasněžený kostel, chalupy, statek, malí bruslaři na rybníku, kluk táhne sáňky.
Lada opatřil obrázek číslem 42, protože některé z jeho kreseb jsou si natolik podobné, že už bylo potřeba je číslovat.
Malíř musel stát jako vždycky pod kopcem. Hrusice i ve skutečnosti leží částečně na vršku. Kostel je tentokrát na obrázku autentický. Aspoň je čeho se chytit.
Bylo by jistě neuctivé slavného malíře Josefa Ladu obviňovat, že nectil perspektivu. Jenže pokud stál malíř pod kopcem, tak je kostel na obrázku mnohem větší než ve skutečnosti. Pokud by měl být před očima velký jako na obrázku, musel by autor srovnávacího snímku stát ještě na návsi u něj.
Ale ono je to celkem jedno. Lada jako malíř dal celkem jasně najevo, že nepřekresluje skutečnost.
I ten kostel je pokaždé jiný. Jednou má kolem sebe hřbitov s brankou (jako ve skutečnosti), jindy ne. Jednou má špici, jindy baňatou kopuli. Obrázky jsou samozřejmě stylizované, a proto je mají lidé rádi.
Na místě rodné chaloupky Josefa Lady stojí moderní domek, který ale na zdi nese pamětní desku. Kolemjdoucí se na ní dočte, že „na tomto místě stával domek národního umělce Josefa Lady, českého malíře a čestného pantatínka obce baráčníků“.
Kostel souhlasí, hrad ne
Nezbytným atributem ladovských kreseb je také zřícenina hradu. Ta opravdu existuje a stojí pár kilometrů od Hrusic. Jmenuje se Zlenice a místní jí přezdívají Hláska.
Rozhodně ale není vidět při pohledu od Hrusic za vesnicí, a už vůbec ne od rybníku s oblíbeným hastrmanem.
„Zlenická Hláska, tam zbyly jen nějaké ruiny, které jsou už dnes zarostlé. Takže to je také stylizace, protože na některých obrázcích s rusalkami a vodníky se tam tyčí obrovský objekt, který už dnes samozřejmě není,“potvrzuje Josef Lada, malířův vnuk, který dnes spravuje jeho autorská práva.
Kostel v nedalekých Mnichovicích, kam jel kocour Mikeš na pouť, má natolik osobitou architekturu, že ho „čestný pantatínek“kreslil víceméně podle skutečnosti.
Rybníků a nádrží je v Hrusicích a okolí víc. Autoři naučné stezky mají jasno, ve kterém z nich bydlel ladovský hastrman. Jde o takzvaný Hubačovský rybník. Rybník je překvapivě rozlehlý a leží v údolí asi kilometr od Hrusic.
Les Šmejkalka, ve kterém rejdila ladovská strašidla včetně „bubáka Mulisáka“roste jihovýchodně od Hrusic. V nedalekém údolí u potoka Šmejkalka dnes „straší“především stejnojmenný dálniční most.
Zajímavé také je, že na rozdíl od neurčité lokalizace obrázků mají Hrusice perfektně zvládnutý svůj literární místopis.
Chlív č. p. 17
Přesně se ví, že kozel Bobeš z knihy o kocouru Mikešovi bydlel v chlívku s číslem popisným 17 (bývalé obecní pastoušce – pozn. red.) a čuník Pašík pocházel z čísla 64.
O Ladu i v novodobé vesnici lze zakopnout na každém kroku. Na kostel hledí jeho busta a ladovská místa spojuje naučná stezka.
Na kraji Hrusic je i Ladův památník a muzeum s jeho kresbami.
I pro toho, kdo si myslí, že je zná, je přesto zážitek prohlédnout si třeba kolekci dětských her v různých ročních obdobích s mnoha postavičkami na velkém formátu.
V zahradě muzea pak stojí naivní, ale roztomilá skulptura kocoura Mikeše a prasete Pašíka coby motorkářů, kteří zrovna frajersky zvedají přední kolo svého stroje.
Krajina kolem Hrusic, Mnichovic, Senohrab a Čerčan směrem od Prahy na Benešov a Posázaví byla populární už za první republiky. Právě sem lidé vyráželi na výlety z metropole a bohatší si tu stavěli víkendové vily. I když se Hrusice hodně změnily a Lada by měl při jejich malování za zády dálnici D1, romantickou krajinu si tam jde s přimhouřenýma očima pořád představit.