Ani dárky vydávající zvuky ven nepoletí
Jana Veselého, šéfa severočeské MF DNES
Na Ježíška už nevěřím, Ježíšek jsou rodiče. Ještě loni jsem ale věřila. Že neexistuje, na to mám důkazy – máma s tátou se bavili o dárcích pro známé, loni jsme chvíli před večeří museli jít zapalovat prskavky. Proč asi?! Také je divný, že jednou je Ježíšek malej v jesličkách, pak zase v kostelech velkej na kříži a je mu 2017 let. Je to všechno kolem něj nějaký divný. A proč jsem psala dopis Ježíškovi? Pro jistotu. Dala jsem dopis na balkon do skleničky od kompotu. Přeju si voňavku, boty na podpatku, šaty, živého králíčka a knížky. Pak si přeju zvířátko Hatchimals. Táta ale říká, že když ho Ježíšek přinese, postaví ho na balkon a dá prý hned na Štědrý večer velkou bombu, nakopne ho, až odletí k sousedům do komína. A prý to udělá se všema hračkama, který vydávají zvuky, jestli je Ježíšek přinese. Zajímavý je, že to neudělá s klavírem, ten nevykopne. Pořád říká, že mám hrát a cvičit.“
Tohle byla jedna z odpovědí do velké dětské ankety, kterou dávaly dohromady krajské redakce a která by měla být v tomto listu. Byla to odpověď mojí devítileté dcery na dotazy, kdo nosí dárky, jak vypadá Ježíšek a kudy dárky dostává do bytů a domů.
Je asi jasné, že nic k sousedům do komína nepošlu, protože tam ani nedokopnu, a také proto, že průpovídka o hlučných hračkách byla vtip při debatách o tom, co bude a nebude pod stromkem.
Snažím se nebýt hrubý, ale hlavně si chci užít vánoční pohodu a klid. Mám totiž vcelku dost různých prudičů, kteří nad Vánocemi ohrnují nos, nebaví mě poslouchat řeči
Jsem rád za ten život k unesení v klidné střední Evropě kousek od vrcholků Krušných hor.
o zbytečných a vysokých útratách za nechtěné dárky ani řeči o vánočním shonu a obžerství. Mám za to, že na těchto svátcích není nic špatného a je jedno, zda je jeden vnímá jako slavnost náboženskou, druhý jako příležitost pro setkání.
Ještě nevím, zda se dojmu, až děti zítra otevřou okno a budou po sedmé večer děkovat Ježíškovi, který odletěl, ale určitě se těším na jejich překvapení z dárků a na to, co dostanu já. Těším se, že až půjdou spát, sednu si před několik knížek, jež asi pod stromkem najdu, a budu za ně úplně normálně vděčný. Budu také chvíli vděčný za to, že jsme vcelku zdraví, za to, že jsme spolu, za to, že nejsme ani chudí, ani prudce bohatí. Nebudu se nějak rozjuchaně veselit, na to nebude příležitost, ale budu asi úplně normálně rád. Rád za ten život k unesení ve vcelku klidné střední Evropě kousek od Krušných hor.
Jestli tyhle řádky vnímáte jako popis řádu nebo oslavu rodiny, je to v pořádku, jestli je čtete jako vydechnutí jednoho chlápka po celoroční práci, je to také v pohodě.
Naše třeťačka tenhle sloupek velmi pravděpodobně číst nebude, z novin a časopisů, které nosím domů, pravidelněji listuje jen v Ona Dnes. Prý kvůli módě. Upřímně – kdyby tomu bylo jinak, přišla by mi trochu divná. O tom, že si bude moci nechat všechno, co pod stromkem najde, ji ale radši ještě ujistím. Ať je v také v klidu. Vždyť ta pohoda Vánoc je i pro ni a o ní.
Pokoj všem lidem dobré vůle.