Včera mi položil jeden hňup otázku, hlásí Suchý Bohu

Už ani tolikrát ne, když dělám ilustrace, tak dám nejvíce na první čtení. Hned si dělám poznámky, jestli to ve mně navozuje nějakou atmosféru nebo jestli se mi zjevují obrazy.

Tomáš Šťástka redaktor MF DNES

Vyšla kniha, která má řadu úvodů a ještě větší počet závěrů. „Je to neobvyklé, ale není to zakázané,“říká Jiří Suchý, který ve svých šestaosmdesáti nepřestává překvapovat činorodostí. Vedle stálého přísunu nových her pro svůj Semafor stíhá vytvářet litografie i publikovat.

Na předvánoční trh poslal tenčí knihu s názvem Klaun si povídá s Bohem. Pod křídly nakladatelství Galén v ní Suchý odhaluje svůj vztah k víře. Ač to může znít škrobeně, případného čtenáře by to odradit nemělo.

Dílo pojal jako regulérní a vážné zamyšlení nad Bohem, vírou, slovem i Biblí, ale vše podává s typickým nadhledem a humorem.

„Každý máme jinou klientelu a já tu nechci mluvit z kazatelny, k tomu se necítím být povolán. Rád bych oslovil ty, pro které jindy vstupuju na jeviště s úmyslem je rozesmát,“předesílá divadelník v samotném úvodu. Hlásí se k myšlenkám Tomáše Halíka a zároveň si uvědomuje, že hovoří k příslušníkům údajně nejateističtějšího národa v Evropě. „Milí neznabozi, zkuste si přečíst zprávu o mém uvažování, aniž byste do toho zapojili svou žluč,“poukazuje ještě.

Jak vypadal Bůh zamlada?

Suchý začíná zlehka: „Na starých obrazech bývá Bůh pojednán jako stařec s bílým plnovousem, ale to se mi jeví tak trochu jako rouhání, byť zbožné.“„Když jsem se jako dítě na toho starce v bílé říze díval, uvažoval jsem, jak vypadal Bůh zamlada,“pokračuje. Knihu doplňuje veselými úryvky ze svých her, které se víry lehkou formou dotýkají.

Ukazuje však, že i jako klaun dokáže nad vážnými tématy hloubat. „Už si nekladu otázku, zda Bůh existuje. On prostě nemá zapotřebí existovat. My totiž kromě pojmů existence, bytí, jsoucnost už známe jen jejich opak: neexistence, nebytí, nejsoucnost,“uvažuje a dále přemýšlí, co se stane, až všechno zanikne, a co to znamená, když případné vzniklé Nic dokážeme pojmenovat – zda to pojmenované Nic není už vlastně Něco.

Suchý řeší i samotné oslovení A to jsem si na začátku říkal, že je výstava utajená. Po Praze bylo asi deset citylightů, pár plakátů, nakonec zbyly jen dva. Naštěstí si o tom lidi řekli ústně. Boha, kde se kloní spíše k latinské verzi. „Omnipotens aeterne Deus, včera mi položil jeden hňup otázku. Položil mi ji s úmyslem zesměšnit tu jedinou věc, kterou beru vážně. To se mu však nepovedlo, ale pravda je, že ta jeho otázka mi leží v hlavě, a tak ji kladu i Tobě: Můžeš, když jsi všemohoucí, stvořit kulatý čtverec?“táže se ho třeba.

A jinde se zamýšlí nad rolí Boha ve Starém zákonu. „Hospodin se v Bibli vůbec chová podivně: vymáhá na lidech lásku a hrozí tresty těm, kteří ho milovat nebudou. Kdo z nás by tohle udělal? Tak se chová

Tam to musí jít od srdce. Nemůžete tvořit ilustrace pro děti konceptuálně, abyste pak něco někde vysvětlovala. Musíte něco nakreslit a děti to poté ohodnotí, tvrdě a upřímně. třeba manžel zmítaný žárlivostí. Anebo Kim Čong-un,“glosuje Suchý a v kapitole Bible dle Suchého nabízí vlastní pohled na knihu knih.

„Vím, že všechno, co jsem v této kapitole napsal, je jakási povídka ve stylu sci-fi a že to všechno bylo jinak. Ale Hospodin by z toho mohl mít legraci. Neberte to vážně ani vy,“uvádí kapitolu, kde opravdu popouští uzdu své bohaté fantazie. Už vážněji dumá nad slovy jako evoluce, talent či významem Otčenáše, což je v dnešních dnech velice aktuální.