Recenze: Marie Terezie jako Angelika
Koprodukční Marii Terezii vidělo Slovensko o týden dříve než Česko, kde včerejší první díl dnes završí druhý. Díky sousedům tedy už není tajemstvím, co bude po bujarém zbourání novomanželské postele následovat.
Mirka Spáčilová redaktorka MF DNES
Přesněji: co po finále úvodní epizody následovat nebude. Panovnice, jejíž reformy vedly od školství přes robotní patent po trestní právo, se v první části stihla jen zamilovat, vydupat si svatbu a stát se matkou; v druhé se ujme vlády. Ale velká změna se nekoná.
U nás dobrý
Proč? Protože takzvaný „c. a k. projekt“– podělily se o něj bývalé součásti mocnářství Česko, Slovensko, Maďarsko a Rakousko – zahrnuje pouze malou výseč z jejího života, jenž by přitom vydal na celý seriál po vzoru nedostižného britského The Crown. A protože koncept zrozený zřejmě vzájemným kompromisem se přiklonil k divácky vděčné, povrchně líbivé romantické (skoro)komedii. Navenek je nazdobená od kostýmů po ceremonie včetně dvorské zpěvohry, ale pod krajkami se krčí dívčí románek z rodu Svéhlavičky, kombinovaný dílem s pamětnickou Sissi, dílem s pohádkovou erotikou Angeliky.
Lavírování mezi dobovou politikou v pozadí a milostnými hrátkami v popředí jako by se přeneslo i do nevyrovnaného jazyka. Od zdvořilé květnaté konverzace typu „Pokud ji milujete, dopřejete jí muže, který zabrání zpustošení její země“se bez varování skáče mezi vykáním císařskému otci a hovorovým „Tati, ta svatba platí, viď?“či k výroku „U nás dobrý“, když novopečený otec čichá k plenkám kojence. Člověk skoro trne, aby v příští replice nezaznělo: „To je hustý!“
Vlasteneckou hrdost lehce povzbudí, že čeští herci vesměs překonávají zahraniční kolegy. Jmenovitě karatelský Vladimír Javorský, amadeovsky rozverný Vojtěch Kotek a především skvělá Zuzana Stivínová v roli hrdinčiny věčně podroušené matky, jíž nečiní problém ani veřejné popíjení, ani cynické komentáře včetně trpké sebeironie.
Naproti tomu Marie-Luise Stockingerová v titulní roli má k osobnímu kouzlu Romy Schneiderové coby Sissi hodně daleko. Naplňuje obecný modelový typ uhihňané naivky, která ve velmi zjednodušené zkratce ukáže, co s marnivostí provede vzdělání. Bohužel to vlastně stačí, jestliže většinu vyprávění tvoří melodrama na téma, jaká protivenství kladená jejich lásce museli rebelové Marie Terezie a František Štěpán Lotrinský zdolat, než mohli zažít onen bouřlivý akt svatební noci.
Královský kýč
Více než historická telenovela, ve které nechybějí dva spiklenečtí intrikáni jako z Šíleně smutné princezny ani hrdinčina sestra tajně slzící nad medailonkem se švarnou podobiznou, upoutají prozaické detaily. Třeba rafinovaně nepřímý protokolární nátlak, do něhož se zapojí dvorní krejčí i portrétista, či podnikatelské vlohy hrdinčina manžela – pravda, razí moderní manufaktury tak prorocky jako Angeličin hrabě de Peyrac; až na tu jizvu.
Nákladná televizní Marie Terezie je hezká na pohled a prázdná pod výpravným obalem. Kdo místo královského kýče očekával dramatický dějepis, neřkuli studii panovnického údělu samoty, musí vzít na vědomí, že takhle prostě dneska vypadají evropské koprodukce.