Nejsem exot

Hudebník Petr Hannig se pustil do další kandidatury. Tentokrát na Hrad. Říká, že prezidentem nikdy být nechtěl, ale byl by dobrý. Kromě toho vypráví třeba o tom, jak šňupal kokain s Ringo Starrem nebo jak pro showbyznys objevil pornoherce Rosenberga.

Když mě podpořil bývalý boxer Rosťa Osička, řekl mi: Mně se na tobě líbí, že jdeš do předem prohrané bitvy a bojuješ jako lev. Ale jednou to vyjde, já jsem takhle začínal, říkal mi Rosťa Osička.

Pokud jsme správně počítali, už osmkrát jste kandidoval do Senátu, čtyřikrát do Sněmovny, jednou do europarlamentu. Pokaždé jste skončil okolo desátého místa a s mizivým ziskem hlasů. Co vás na tom ještě baví?

Víte, kolikrát jsem dostal nabídku kandidovat za nějakou velkou a právě frčící stranu? Všechno jsem odmítl. Nikdy jsem nebyl v žádné jiné straně, než je Strana zdravého rozumu. Ani za minulého režimu, ani teď. Jsem velký bojovník. Když mě sám od sebe podpořil bývalý boxer Rosťa Osička, řekl mi: Mně se na tobě líbí, že jdeš do předem prohrané bitvy a bojuješ jako lev. Ale jednou to vyjde, já jsem takhle začínal, říkal mi Rosťa Osička.

Nepřipadáte si kvůli svým věčným marným kandidaturám trochu legračně? Jako taková Jana Bobošíková v kalhotách. Přiblíží se jakékoli volby a je v nich Hannig a možná ještě Petr Cibulka se siderickým kyvadlem...

Jana Bobošíková kandidovala v poslední nepřímé volbě prezidenta za komunisty. Já vždycky jenom za Stranu zdravého rozumu, která se později jmenovala Suverenita a dnes Rozumní. Možná je to legrační pro vás, mně to tak nepřipadá. Při posledních volbách do Sněmovny jsme dostali 0,72 procenta a do kampaně dali 300 tisíc plus dalších 266 tisíc na poplatcích. Třeba Realisté získali 0,71 procenta a dali do toho 36 milionů, jak jsem slyšel. ODA dala nad 10 milionů. SPO zemi oblepila tváří Františka Ringo Čecha. Také je to něco stálo a dostali méně než my. To je přece úspěch.

Sběr podpisů pod vaši prezidentskou kandidaturu byl dost neobvyklý. Postavil jste si auto před Sněmovnu a procházející zákonodárci prý kolikrát ani nevěděli, co podepisují. Takto to v HN popsal exposlanec TOP 09 Jaroslav Lobkowicz: „Chytil mě na ulici. Měl to už napůl vyplněné, já jsem to podepsal. Bylo mi to celkem jedno, měl jsem úplně jiné myšlenky. Myslím, že je to muzikant, nabízel mi nějaká cédéčka. Zdržel jsem se tam nanejvýš minutu a běžel jsem dál.“

Co to je za kravinu? Jestli se mnou nebudete dělat rozhovor o mé prezidentské kampani, tak odejdu. Nenabízel jsem mu žádná cédéčka. Tak běžte za ním, ať vám to cédéčko dá. To nějaký novinář udělal tuto legendu. Chtěl bych se zeptat, jestli je pan Lobkowicz dostatečně dospělý na to, aby věděl, co podepisuje. No je. Tak to tam napište! I když jsem kandidoval všude možně, tak jsem nikdy nechtěl kandidovat na prezidenta. Jsem člověk, který nade vše miluje svobodu. A když jste prezident, máte všude ochranku a nemůžete v podstatě nic. Takže já se nerozhodl, já k tomu byl v podstatě vyzván. Vyzvali mně předsedové stran, které podporovaly Rozumné ve volbách. To znamená ostravská Změna pro lidi, Národní demokracie, Demokratická strana zelených a další tři menší strany. Všichni říkali, abych kandidoval, že jsem z nich nejznámější, že mě každý zná jako objevitele hvězd a toho, kdo napsal spoustu hitů. Nechal jsem si měsíc na rozmyšlenou. Pak jsem volal synovi, který s mojí politickou činností nesouhlasí, protože je na druhé straně politického spektra. Ale řekl: Tati, jdi do toho. Protože jsi člověk, který dokáže naslouchat druhým, byl bys dobrý prezident, kdyby se to povedlo. No, tak jsem řekl, že jo.

Mluvčího vám začal dělat předseda Národní demokracie, antisemita Adam B. Bartoš. Vám jeho názory nevadí?

On mluvčí nebyl. Pomáhal mi s Facebookem a podobně, protože to neumím. On ale není antisemita.

Když někdo sestavuje seznamy známých českých Židů nebo píše protižidovské texty u hrobu Anežky Hrůzové v Polné, tak nejspíš ano, nemyslíte?

Proto jsem se s ním seznámil. Měl mě na tom seznamu, tak jsem mu vyčinil – a od té doby nic takového nedělá. Do té Polné měl jet původně někdo jiný, ale vycouval z toho a Adam Benjamin Bartoš tam byl jako předseda strany. Nesouhlasím s tím. Ale říkal mi, že děkuje, že se se mnou seznámil, protože na něj mám velmi dobrý vliv. Udělal spoustu mladických nerozvážností, ale je úžasně inteligentní, sečtělý a spolehlivý a dokáže si poslechnout jiný názor.

V rámci své kandidatury jste vyhlásil program, že budete úplně stejný jako Miloš Zeman. Jaký to dává smysl, když prezident také kandiduje?

Nejsem úplně stejný. V první řadě bych sundal vlajku Evropské unie z Hradu. Zadruhé bych nikdy nechtěl euro, protože všude ochudilo důchodce. Zeman euro někdy chce.

Sám jste přece říkal, že byste v jeho politické linii pokračoval.

V politické. To znamená azimuty. Ptáte se těch dalších, proč kandidují proti Jiřímu Drahošovi? Vždyť tam máte šest lidí, kteří mají úplně stejný program jako on. Vždyť by všichni měli odstoupit, aby Jiří Drahoš získal proti Miloši Zemanovi víc hlasů. Já jsem jediný, kdo má trošku podobný program jako Miloš Zeman, ale jsem ještě radikálnější. Například bych nikdy nešťoural do toho, aby byl Jeruzalém oficiálně hlavním městem Izraele.

Lišíte se i v tom, že oproti němu jsou vaše preference ze všech kandidátů nejnižší a že na vašem transparentním účtu ke dni tohoto rozhovoru je pouhých 3 600 korun, nejméně ze všech.

Už 3 600, jo? No to je super. To mi někdo dal na základě těch debat asi. Bylo tam 3 100.

Dnes vám někdo poslal pětistovku.

Super. Vidíte, tím bojuji. Že jsem neoslovil žádné miliardáře, aby mi dali ty svoje miliony. Nechci být závislý na velkých hráčích. Chci být prezident, který bude naslouchat těm malým.

S částkou 3 600 korun nenaděláte v kampani žádnou velkou parádu.

Já ji také nedělám. Nedělám ani žádnou kampaň. Tady můj kamarád Pepa mi pomáhá zadarmo. Protože je kamarád.

Z čeho tedy svou kandidaturu financujete? Počítáme-li správně, je tato už třináctá a před chvílí jste řekl, že jen ta do Sněmovny vás vyšla na téměř 600 tisíc korun. To vás baví v tom topit peníze?

Vždyť já jsem velice úspěšný skladatel. Moje hity se hrají furt, už třicet nebo čtyřicet let. Vydávají se na deskách.

Takže politiku platíte z příjmů za první hit Lucie Bílé Neposlušné tenisky a za Citronovou holku Vítězslava Vávry?

Teď se prodává i Město ER Michala Prokopa a skupiny Framus Five z roku 1972. Tam je přes polovina věcí mých. To se teď hodně prodává, je to rockové album. Moje věci se dost prodávají i v zahraničí, jsem úspěšný vydavatel klasické muziky po celém světě. Jsem první z České republiky, který měl smlouvu s iTunes. Skládám i pro TV Šlágr, Duo Jamaha ode mě má dva hity. A úspěchy jsme měli i v politice. Jako Suverenita jsme měli 3,67 procenta. Takže tam to pokryly státní příspěvky. Dvakrát jsme byli úspěšní v evropských volbách, co se financování týče. Samozřejmě, že mi každý říká, proč si ty peníze neužiju, proč nejedu někam na Maledivy. No, já jsem prostě bojovník, mě to baví. Těch pět set korun, které mi teď přistály na účtu, jsou důkaz, že to lidi zajímá. Já přece nikoho nevyzývám, aby mi něco posílal. A někdo, kdo počítá každou korunu, si vezme pětistovku a dá to na můj účet. To je přece fantastická věc. Lidé, kteří mě budou volit, jsou hlavně dělní lidé. Ne bývalí komunističtí ředitelé-podnikatelé či ti, kdo rozkradli státní majetek.

Jako muzikant jste na přelomu 60. a 70. let spolupracoval ve Velké Británii s hvězdami, jako je Dusty Springfield, Tom Springfield z New Seakers nebo skladatel John Cameron. Nedávno jste také vzpomínal, že jste v Londýně šňupal kokain s bubeníkem Beatles Ringo Starrem. Jak jste se k němu vůbec dostal?

To bylo na mejdanu. Jednou. Já se znal s fotografem Dežo Hoffmannem, Čechoslovákem, který fotil Beatles. Seznámil mně s Tomem Spriengfieldem, který neuměl noty. Tom se mě zeptal: Umíš noty? Přisvědčil jsem, že ano, a stal se jeho osobním zapisovatelem. On to pískal, já psal do not. No a Tom Spriengfield dělal mejdany. Jednou tam byl Ringo Starr a spousta dalších tehdejších hvězd. Byla to éra hippies a já byl tehdy krásnej kluk, bacha na to. Černovlasej, výrazný oči, nikoho jsem se nebál. Byla tam děvčata, já měl trošku upito a někdo přišel: Hele, tady máš takovej prášek. A já: To je šňupací tabák nebo co? To je divný, že je bílej. Tak jsem si šňupnul a najednou jsem byl u stropu. Ale bylo to jednou, od té doby jsem nikdy nic takového neměl, ani marjánku. Když se na to ale všech kandidátů nedávno zeptala Daniela Drtinová, byl jsem jediný, kdo odpověděl pravdu. To mi neříkejte, že si ti ostatní nikdy nic nedali. Já jsem vždycky pravdomluvnej.

Na internetové Wikipedii je v seznamu lidí, které jste uvedl do showbyznysu, kromě jiných i nejznámější český pornoherec Robert Rosenberg. Jak jste na něj přišel a jak se vůbec taková profese do showbyznysu uvádí?

Jsem člověk, který chce v životě zkusit všechno. Byl jsem v Holandsku a viděl tam ta slavná pornodivadla. No a když tady byla po revoluci svoboda, tak jsem to tu založil taky. Na jeden konkurz se přihlásil Rosenberg. Byl tam pak největším showmanem, jezdily se na něj koukat i dámy z Itálie. Škoda, že něco takového neexistuje dnes, že nikdo v mých stopách z počátku 90. let nešel. Dnes se ztrácí étos erósu. Příklon chlapců k dívkám a dívek k chlapcům se ztrácí. Všichni koukají do mobilů a děti se nerodí.

Nemrzí vás trošku, že třeba František Janeček, s nímž jste v 80. letech soupeřil o popularitu, je dnes kapitánem showbyznysu, produkuje muzikály a vy se místo toho donkichotsky pouštíte do dalších a dalších voleb?

Ale mně se to líbí. Vy se na mě koukáte jako na exota, ale když váš deník zorganizoval test znalostí ústavy, státních symbolů a historie naší země, tak kdo ze všech kandidátů vyhrál? Já! Lidé, kteří mě znají, mi říkají: To je neuvěřitelné, jak ty všechno znáš. Jsi inteligentní, sečtělý a přitom působíš jako normální člověk. Já si totiž na nic nehraju.