Slováci sebevědomě slavili nezávislost
Jako druhý nejbohatší stát střední Evropy, jen kousek za Českem, i jako země eura s téměř nulovou nezaměstnaností slavilo Slovensko 25 let samostatnosti.
Jako by ty dva Silvestry spojovala jen mlha, která se tradičně na přelomu roku v Bratislavě usazuje nad Dunajem jako obří načechraná duchna. Před 25 lety, kdy Slovensko získávalo samostatnost, byla Bratislava plná vlajek, pódia přetékala politiky ohlašujícími nezávislý stát a o půlnoci se tančilo na operního pěvce Petra Dvorského, který zpíval vznešený hymnus: „Najkrajší kút v šírom svete je moja rodná zem.“Po čtvrtstoletí duní náměstí před Slovenským národním divadlem diskotékovým technem, místo vlajek jsou blikající čertovské růžky nebo růžové mašličky na hlavách křepčících davů, nikde ani politika, o půlnoci žádná hymna a ani zmínka, že by Slovensko něco slavilo, jen obligátní ohňostroj.
Slavení bez Mečiara
Samostatnost si Slováci připomněli až na Nový rok v poselstvích premiéra Roberta Fica i prezidenta Andreje Kisky. Večer se pak v sále Slovenské filharmonie konalo nejrozsáhlejší vyznamenávání, které země za poslední roky zažila. Mezi vyznamenanými bylo při vzpomínce na společný stát i několik českých osobností – zpěvačka Marta Kubišová nebo český expremiér Petr Pithart.
Fico i Kiska ve svých novoročních poselstvích oceňovali čtvrtstoletí Slovenska jako úspěšný příběh. „Jsem hrdý na Slovensko, buďme hrdí na naši zemi,“prohlásil Fico, podle něhož teď Slováci chtějí rychle dohnat životní úroveň Západu, což nebude snadné.
Prezident Kiska připomenul, jak těžké byly začátky samostatnosti. „Na začátku bylo Slovensko lidsky vyčerpaný, ekonomicky zničený a nevlídný skanzen... Dnes je Slovensko otevřená, moderní a životaschopná země,“dodal.
Ještě na jedno ale slovenští politici nezapomněli – poděkovat Česku za skvělé vztahy. „Chtěl bych poděkovat za 25 let nádherného sousedského soužití,“řekl Robert Fico, který si v podobném duchu telefonoval i s českým premiérem Andrejem Babišem.
Jak vláda, tak prezident zcela záměrně při všech připomínkách opomněli „otce Slovenska“, expremiéra Vladimíra Mečiara. „Po loňském zrušení amnestií a obnovení vyšetřování únosu syna tehdejšího prezidenta Michala Kováče se dostávají na povrch věci, které znovu připomínají, jak strašná byla doba mečiarismu. Nikdo z vládních politiků ani prezident proto nechtěli připustit, aby se o Mečiarovi v souvislosti s výročím Slovenska nějak pozitivně mluvilo,“vysvětluje jeden vysoký státní úředník. „Proto se výročí připomíná tak, aby při něm jméno Mečiar nefigurovalo,“dodává.
Pokud jde o Česko, věří Slováci, že brzy Prahu nejen doženou. Někteří se dokonce obávají, aby Česko nezačalo zaostávat. „Pokud jde o rychlost politického, společenského, kulturního i hospodářského vývoje, tak se mi zdá, že tady na Slovensku je skutečně vyšší než v Česku a dotahujeme se na vás,“soudí slovenský expremiér Ján Čarnogurský. „Nejsme sice už jeden stát, ale pořád jsme spolu,“říká Martin Butora, poradce prezidenta Kisky. „V Evropské unii vám nechceme utéct, protože byste nám chyběli, a držíme vám palce, abyste nás do toho jádra Unie dokázali dohnat,“dodává Butora.
Mladí Slováci ale mají už vyšší cíle než dohnat Česko, jako to měla generace dnešních padesátníků. „Nevím, jestli se máte v Česku líp než my na Slovensku,“říká třicátnice Zuzana Sadovská. „Pro mě je důležitější, že oproti Rakušanům jsme s našimi platy pořád žebráci a že v rakouské sámošce pár kilometrů odtud nakoupím za míň peněz kvalitnější zboží než tady.“