Írán vře mohutnými protesty proti vládě
Regionální mocnost Írán vstoupila do nového roku zmítána největšími protivládními protesty od roku 2009. Nejméně 12 lidí už v ulicích zemřelo. Co všechno je ve hře?
Ladislav Kryzánek redaktor MF DNES
„Pryč s diktátorem,“skandovali demonstranti v ulicích íránských měst na adresu nejvyššího duchovního vůdce země ajatolláha Alího Chameneího. Žádali také okamžité propuštění politických vězňů.
Děje se tedy v zemi něco dlouhé roky neslýchaného a nevídaného.
Írán včera vřel protesty už pátým dnem. Jejich motorem je tíživá ekonomická situace, avšak postupně se začaly prosazovat také politické požadavky na zásadní liberalizaci poměrů. Někteří stoupenci opozice rovněž upozorňovali na zbytečně nákladné zahraniční iniciativy země v Libanonu, Sýrii či Iráku.
Nepokoje začaly minulý týden ve čtvrtek v Mahšadu na severovýchodě kvůli korupci místních úředníků. Následně se přelily do Teheránu i řady dalších měst. Jak je patrné ze snímků zveřejněných na sociálních sítích, místy se zvrhly v násilí, v útoky na veřejné budovy, banky, policejní stanice i velitelství islámských milicí. Podle íránské státní televize už zemřelo nejméně dvanáct lidí – nebylo však jasné, za jakých okolností. Vláda viní ze střetů „nepřátele revoluce“, zahraniční agenty a tzv. takfírí, což je termín užívaný pro sunnitské extremisty, mimo jiné i pro Islámský stát.
V některých městech, například v Teheránu, však vyšli do ulic i stoupenci současného íránského vedení s portréty Alího Chameneího.
„Lidé mají absolutní svobodu kritizovat vládu a protestovat, kritika by však neměla být provázena násilím a ničením veřejného majetku,“snažil se mírnit horké hlavy prezident Hasan Rúhání. Naopak velitelé Revolučních gard pohrozili demonstrantům „železnou pěstí“.
Vláda mezitím nechala odpojit populární sociální síť Telegram, kterou demonstranti využívali ke svému svolávání a šíření zpráv. Ministerstvo komunikací pak obvinilo oblíbený zpravodajský kanál Amadnews, že svými články vyzývá k ozbrojenému povstání.
Íránci v průměru dál chudnou
Umírněný Rúhání byl loni zvolen podruhé do čela země i díky slibu, že ozdraví ekonomiku, poznamenanou léty mezinárodních sankcí. To se však zjevně nedaří. Podle odborníků zatím obyčejní lidé nijak nepocítili dopad uvolnění sankcí, které umožnila dohoda o íránském jaderném programu z roku 2015. „Íránci si od Rúháního slibovali zlepšení ekonomiky, ale to se nestalo,“uvedl analytik Meir Džavedanfar, který je íránského původu a přednáší na univerzitě v izraelské Haifě. Nyní podle něho dospěli k závěru, že problémy země jsou příliš hluboké na to, aby je napravil jediný člověk. „Ztratili naději. Vidí, že když to nedokáže změnit Rúhání, pak toho není schopen nikdo,“naznačil Džavedanfar příčiny nynějších nepokojů.
Íránské vládě se sice v poslední době podařilo zkrotit inflaci, avšak nezaměstnanost zůstává vysoká – loni činila 12,4 procenta, mezi mladými lidmi do třiceti let to však bylo 29 procent. Server stanice BBC uvedl, že podle zjištění jeho spolupracovníků v zemi Íránci oproti situaci před deseti lety v průměru zchudli o patnáct procent.
Zatím však není úplně jasné, kolik lidí se ke kritice režimu připojilo. Některé západní agentury, jako třeba francouzská AFP, včera poznamenaly, že zprávy z Íránu lze obtížně ověřovat, protože oficiální státní média mají nevyvážené zpravodajství a po internetu se šíří různé fámy. Každopádně se dá říci, že Írán nyní zažívá nejrozsáhlejší protivládní protesty od roku 2009, kdy lidé vyšli do ulic kvůli znovuzvolení neoblíbeného prezidenta Mahmúda Ahmadínežáda.