Alou na mráz

Začíná seriál Neobyčejné Češky: filozofka Anna Pammrová by svými názory provokovala i dnes Zugspitze je nejoblíbenější destinace Německa s dokonalými výhledy Naučte se čočku, hrách či cizrnu vařit chutně Leden je měsíc, od kterého nikdo nic moc nečeká. Snad jen, aby brzy skončil a tím se zavřela voda nad novoročními frustracemi. Od prvního začnu!, vykřikuji, když zapíjím chlebíček vaječňákem. Chutě se musí vyvažovat. A protože mám ještě pořád trochu mokro v botách, jak mi do nich teklo, když jsem se snažila na konci roku dohnat vše, co dohnáno být mělo, piji suché víno, aby byl svět v rovnováze zcela. Víno je suché, až se práší od pusy, což mám ráda. Jenže po pár skleničkách se práší od pusy také mně, což ráda nemám. To si ovšem uvědomím až druhý den, kdy mi začnou chodit esemesky od těch, kteří naznali, že noc je sice mladá, ale oni staří, a šli brzy spát. Tak kdy začneme trénovat na ten maraton? Kolik už umíš francouzských slovíček? Jak jsi přežila ráno bez turka? Kam si mohu přijít pro vaše auto? Kdy si vyměníme ty manžely? …. Vyděšeně vzpomínám, co jsem ještě v noci naslibovala a rozdala, jaká závažná rozhodnutí jsem učinila a kdo všechno mi to teď v lednu bude připomínat. Co se mi vlastně nelíbilo na mém životě, že jsem cítila potřebu ho měnit? Odpovědí mi budiž citát kohosi moudrého, který prohlásil, že když se člověku příliš dlouho dobře daří, nemůže mu osud prokázat lepší službu, než když ho vyhodí na mráz. Takže já se jdu projít. A vy to zkuste taky. Preventivně. Ať se máme pořád tak fajn jako dosud.