Neplodnost snášejí hůře muži
Čtyřicet procent dvojic u nás trpí neplodností. Některým pomůže změna životního stylu, dvacet procent vyléčit nejde, říká lékařka Radka Jarošová.
P říští rok uplyne čtyřicet let od narození prvního dítěte ze zkumavky Louise Brownové. Od té doby se lékařům podařilo tímto způsobem zplodit pět milionů dětí, z toho přes sto tisíc v České republice. Pomoc reprodukčních center vyhledává stále více lidí. „Mnoho párů, které mají problémy s početím, návštěvu odborníka odkládá. Je to chyba. Čím dříve přijdou, tím lépe,“upozorňuje gynekoložka Radka Jarošová.
Čím dál více párů řeší problém s neplodností a s početím. Kolika lidí se to u nás týká? A jak jsme na tom v porovnání se světem?
Jde hlavně o problém vyspělé západní civilizace. Je to dáno tím, že se stále zvyšuje věk rodiček. A samozřejmě se na tom podílejí i muži. Mají často sedavé zaměstnání a obecně ne příliš zdravý životní styl.
Kolik procent lidí má tedy problém s početím?
V současné době je to asi čtyřicet procent vyspělé populace.
Již jste naznačila, že hlavním důvodem je rostoucí věk maminek. Jaké jsou další příčiny?
Věk je skutečně zásadní. Dalším důvodem mohou být hormony. Stále více žen má problémy s menstruačním cyklem. Menstruují nepravidelně, ztrácejí měsíčky nebo třeba trpí takzvaným syndromem polycystických ovarií.
Tvoří se jim cysty?
Ano, droboulinké cysty na vaječnících. Může za to hormonální disbalance. Ta může způsobit i to, že mají třeba akné nebo hirsutismus, to znamená, že jsou více ochlupené.
Mají více mužských hormonů?
Přesně tak. Některé ženy mají i poruchu metabolismu, často jsou z nich diabetičky, tloustnou. To vše má na plodnost vliv.
Hrají roli i civilizační choroby?
Jistě. K nim patří třeba i endometrióza, při níž se sliznice dutiny děložní dostává do dutiny břišní, do vaječníků, zkrátka se rozrůstá. Tím dnes trpí asi dvacet procent žen v reprodukčním věku. Ta sliznice způsobuje poškození vaječníků a vznikají srůsty, které pak brání početí. Ženy mají pánevní bolesti, bolesti při pohlavním styku a podobně.
Těchto pacientek prý přibývá. Čím to je?
Nejčastější příčinou je zřejmě špatná imunita. Sliznice děložního hrdla se dostává do dutiny břišní hlavně při měsíčkách. To se děje téměř všem ženám, ale u většiny ji imunitní systém zničí. Tělo ta ložiska prostě zlikviduje.
Ale u některých ne.
Přesně tak. Takže příčina je podle nás imunologická, ale také může být problém v tom, že kolem nás je velké množství estrogenů. Například ve vodě.
Více než dříve?
Ano. Mnoho žen se hormonálně léčí nebo bere antikoncepci. Navíc je plno látek, třeba v plastových lahvích, které aktivují estrogenové receptory. A ty ovlivňují rozmnožovací soustavu. Je to hodně zjednodušené, ale právě tyto látky mohou zapříčiňovat u některých žen neplodnost.
Slyšela jsem, že podobně může působit dlouhodobé užívání antikoncepce. Je to pravda?
To je spekulativní. Je třeba si uvědomit, že jde o umělý lék, který užíváme, abychom nějak regulovali plodnost. Ale má také spoustu pozitivních efektů. Jeden z nich je, že snižuje právě množství endometriózních cyst. Takže ženy s endometriózou antikoncepcí léčíme. Navíc se dá antikoncepcí srovnat menstruační cyklus.
Může mít vliv na plodnost to, že dívka začne brát v patnácti antikoncepci a bere ji třeba deset let?
Někteří lékaři to tvrdí. Já si to nemyslím. Ale pokud podáme pacientce antikoncepci, tak už by to měla být zralá žena, která má pravidelný menstruační cyklus. A ne že se podá patnáctileté dívence. Protože ta ještě nemá dobře vyzrálé fungování mezi vaječníky a mozkem. Když jí dám antikoncepci, tak dozrávání zablokuji a ona potom v pětadvaceti vysadí antikoncepci a najednou nemenstruuje. Hormonální antikoncepce se musí dávat uvážlivě.
Teď jste zmínila nejčastější příčiny neplodnosti a mluvila jste hlavně o ženách. Dá se tedy říci, že za neplodnost páru většinou může partnerka?
Ano, je to asi šedesát ku čtyřiceti. Pokud ale odbouráme složku věku, tak mají samozřejmě problémy i muži. A stále častěji i ti mladší.
Čím to je?
Velká část jich hodně sportuje, kouří a oddává se společenskému životu.
Takže má vliv i alkohol?
Hlavně kouření, protože tam je dehet a další karcinogenní látky. Ty mají na tvorbu spermií vliv.
Tvorba se dá ale zlepšit, ne?
Když změní životosprávu, tak se většinou zlepší. Spermie se tvoří tři měsíce. Pokud muž není vystaven vyloženě radioaktivitě nebo nedojde k nějakým významným toxickým změnám, tak se spermiogeneze zlepší. Spermiogram je kolísavý. Jeden špatný spermiogram ještě nemusí znamenat, že je partner neplodný.
Dá se neplodnosti nějak zabránit?
Je důležité myslet na to, že jednou budete chtít rodinu. Není dobré příliš otálet.
Říká se, že první dítě by měla mít žena do třiceti let. S tím souhlasíte?
Řekla bych do třiatřiceti, čtyřiatřiceti. Šedesát procent úspěšnosti záleží na psychice ženy. Když se najednou v pětatřiceti rozhodne, že chce dítě a nedej bože se jí to hned nezadaří, tak řada žen začíná propadat skepsi. A muži to s nimi prožívají. Sice jinak, ale je jim to také nepříjemné.
Nesetkáváte se s tím, že by to právě partneři brali jako své selhání?
Samozřejmě. Když mají špatný spermiogram, vždy je pro ně jednodušší, když je něco v nepořádku i s partnerkou, než když je to celé na nich. Muži tyto situace daleko hůře nesou. Dokonce bych řekla, že často očekávají, že za to bude moci partnerka. A pak jsou někdy překvapení.
Kdy by měl pár vyhledat pomoc reprodukčního centra?
Když se pár snaží o dítě déle než rok, tak by měl navštívit odborníka. V případě našeho centra je klientela rozšířena navíc o páry, které mají nějaký genetický problém. Třeba mají v rodině výskyt cystické fibrózy. Nebo se jim dříve narodilo dítě s Downovým syndromem a teď se tomu chtějí vyhnout.
Jak jim pomůžete?
Každý z nás obsahuje dva páry chromozomů a polovinu předáváme svým potomkům. To znamená, že jim můžete předat ten správný chromozom, nebo ten postižený. Vznikne embryo a my jsme schopni udělat diagnostiku embryí, která vznikla ve zkumavce. A pak zavedeme jen to, které je v pořádku.
Měla jsem dojem, že se zavádí dvě.
Dnes už ne. Dříve se zaváděla dvě embrya z toho důvodu, že jsme ještě neuměli tak dobře mrazit. Ale dnes, když zamrazíme embryo, tak je v devadesáti sedmi procentech v pořádku.
V seriálech jsem viděla, jak se potenciální maminka probírá deskami a hledá vhodného dárce. Třeba modrookého muže, do třiceti let, sportovce. Takhle to opravdu funguje?
Ne zcela. My se snažíme o to, aby byl dárce co nejvíce podobný páru, který přijímá jeho buňky. Dodržujeme zejména barvu očí, vlasů a krevní skupinu.
Dárce vybíráte vy, nebo klienti?
Klienti si řeknou, jakou mají představu, vyplní dotazník a my pak provádíme výběr dárců dle jejich preferencí.
Předpokládám, že se řeší i původ.
Jistě, snažíme se dodržovat etnikum. Také vyřazujeme dárce, kteří mají v rodině nějaké sociopatie, třeba schizofrenii. Co se týče sociálního původu, měli by mít minimálně ukončené středoškolské vzdělání. A každého dárce musí schválit klinický genetik.
Takže si můžu říct, že chci třeba dárce vysokoškoláka?
Ano, to samozřejmě můžete. Ale s větším počtem požadavků na konkrétního dárce klesá pravděpodobnost, že jej nalezneme. S tím souvisí i dlouhé čekání na takového dárce.
Dárcovství je anonymní?
U nás ano. Není tu povolená open identity, takže pokud od někoho získáte darované gamety, víte jen ty základní údaje, o kterých jsme se teď bavily. Z toho důvodu si nemohou vajíčko nebo spermie darovat třeba sourozenci.
V zahraničí to ale jde?
Ano, ale u nás ne.
Když k vám přijdou noví klienti, co je čeká?
Pár k nám přijde, ideálně s předem vyplněným dotazníkem. Vypíší v něm, jaká mají onemocnění v rodině, anamnézu a podobně. Pak si s nimi popovídám. Zeptám se, s čím se léčí, zda má žena nějaké alergie, ale také třeba jak to funguje u nich doma a jakou mají frekvenci styku. Protože občas se i stává, že přijdu na to, že je velmi nízká.
Jaká by měla být, když chce žena otěhotnět?
Alespoň dvakrát do týdne, tomu se říká pravidelný pohlavní styk. Žena by také měla znát své tělo. Měla by mít přehled o průběhu svého menstruačního cyklu a o tom, kdy zhruba ovuluje. Samozřejmě tu máme klienty, kteří se v této oblasti orientují, ale i ty, kteří takový přehled nemají. Což může být příčinou toho, že se jim nedaří otěhotnět.
To znamená, že jste byla svědkem toho, že se páru nedařilo počít, protože to dělal špatně, a když jste mu poradila, tak se zadařilo?
Ano. Ono je to pro vás třeba nepochopitelné, protože žijete ve městě a máte všeobecný přehled. Ale k nám přijde řada klientů, kteří ho nemají, někteří i dost mladí. Jsou také páry, které nemají styk z nějakého důvodu, mají třeba nějakou negativní zkušenost.
Jak se pak postupuje?
Ženám uděláme inseminaci. Katetrem jim do dělohy zavedeme spermie.
Pokud se nepletu, tak nejčastější léčbou, pokud jde o invazivní zákroky, je IVF punkce, neboli fertilizace in vitro. Jak ta probíhá?
Když zjistíme, že má pacientka například neprůchozí vaječníky, nebo že má partner málo spermií, pak je umělé oplození prakticky jediná možnost. Při ní nejdříve pacientku stimulujeme hormony, pak jí odebereme vajíčka, případně použijeme vajíčka dárkyně, a následně ve zkumavce přímo do vajíčka zavedeme spermii. Embryo pak zavedeme do dělohy.
Jaká je úspěšnost IVF punkcí?
Vždy záleží na věku pacientky. U ženy do 35 let je úspěšnost pětačtyřicet procent. U inseminací je to jen patnáct procent. Léčbu neplodnosti umíme nabídnout všem párům, ale jsou i páry, kterým nepomůžeme. Nejhorší jsou ty případy, u kterých příčinu neznáme. Jeví se naprosto zdravě, na žádný problém nepřijdeme.