Marťan z ulice

Lidé už nechtějí prezidenta symbolizujícího minulost, která rozděluje společnost, říká Marek Hilšer, nejmladší z devíti kandidátů na Hrad. Má například pochyby o milosti pro Jiřího Kajínka. Podle něj ji prezident Miloš Zeman dostatečně neodůvodnil.

Velmi často o sobě říkáte, že jste občanský kandidát. To je dost široký pojem. Co tím vlastně přesně myslíte?

Že jsem člověk, který za sebou nemá žádnou politickou stranu ani žádné zázemí miliardářů. Tohle já vnímám jako občanskost.

Když jste měl od občanů získat podpisy, tak jste to nestihl a obešel to přes podpisy senátorů. Neprotiřečí si tyhle dvě věci?

Neprotiřečí. Ono jedna věc je formální stránka, pokud se bavíme o té občanskosti, a druhá věc je obsahová stránka. Pokud bychom to brali po formální stránce, kdo mě nakonec navrhl, byli to senátoři a v tom případě bychom mohli říci, že nejsem navržený občany. Nicméně jsem získal 43 tisíc podpisů běžných občanů, což je dle mého poměrně vysoký počet na to, z jaké startovní pozice jsem začínal.

Myslíte si, že jste měl jiné startovní podmínky než ostatní kandidáti, kteří těch 50 tisíc podpisů získali?

Ve srovnání třeba s panem Horáčkem jsem byl neznámý člověk. Ani za mnou nikdo nepřišel, že by mi udělal kampaň a investoval velké peníze do PR jako u pana Drahoše. Podpisy jsem sbíral sám a postupně jsem viděl, jak frekvence lidí, kteří se zastavili u mého stánku, rostla.

Pana Drahoše podle vás někdo vybral?

Běží takové dohady. Neberu to jako něco negativního, protože tak to chodí. Když chce někdo nějakého prezidenta, může jít a navrhnout ho. Pan Drahoš ale o tom i tak mluvil, když se rozhodoval, zda kandidovat, že ho nějací lidé oslovili. Takže někdo za tím musí být.

Vy jste do toho šel úplně sám?

Ano. Když jsem před dvěma lety přemýšlel o prezidentské volbě, pochyboval jsem, že politické strany navrhnou proti Miloši Zemanovi nějakého politického kandidáta. Říkal jsem si, že by bylo fajn, aby tam byl nějaký občanský kandidát, který nebude navázán na politickou scénu. Ten by totiž mohl vrátit společnosti naději a potlačit takovou tu skepsi, že běžný člověk nemůže mluvit do politiky. Takový kandidát ale musel přijít jedině z ulice. Já tomu říkám, že potřebujeme tak trochu Marťana.

A vy jste kandidát z ulice?

Někdo o mně říká, že jsem kluk nebo chlap z ulice. A myslím si, že u prezidenta to vůbec není na škodu, protože prezident je symbol. Lidé by se s ním měli nějakým způsobem identifikovat.

Sám přiznáváte, že právě kvůli nedostatku prostředků jste nenasbíral padesát tisíc podpisů.

Neříkejte, že jsem je nesesbíral. Já jsem nasbíral 43 tisíc podpisů, což na ty podmínky, které jsem měl, není vůbec špatné. To je třeba posuzovat. Opravdu bych chtěl vidět pana Drahoše, kdyby ty podpisy sbíral tak jako já a jezdil po republice se stánkem na zádech.

Na co podle vás ukazuje složení vašich protikandidátů?

Je škoda, že v tom souboji není nikdo mladší, kdo by reprezentoval budoucnost. Možná pan Fischer. Pro mě ale kandidáti jako pan Drahoš nebo pan Zeman reprezentují minulost. Ať je to komunistická minulost, která se stále promítá do společenského střetu, nebo minulost devadesátých let spojená s korupčními skandály, což někteří politici, jako třeba Miloš Zeman, dobře využili.

Jak toho Miloš Zeman podle vás využil?

Byl toho součástí. Vezměte si rok 1998, kdy proti sobě Zeman s Klausem navzájem mobilizovali a měsíc po volbách uzavřeli opoziční smlouvu. A od té doby se v politice vzájemně podporovali, což platí dodnes. Prezidentura prostě podle mě není odměna na konci kariéry, jak k tomu někdo může přistupovat. Podle mě to je příležitost pro perspektivního člověka, který může nastartovat pozitivní proudy v politice.

Jak byste je chtěl nastartovat?

To je dlouhá cesta. Je třeba jít příkladem a dělat politiku slušně a rozumně. Nikdo si nesmí z politiky dělat byznys a prezident tohle musí jasně říkat a být takovým svědomím politiky.

Jmenoval byste tedy premiérem Andreje Babiše i přes jeho trestní stíhání?

Nejmenoval.

Nehledě na jasné vítězství ve volbách?

Prezident samozřejmě musí vycházet z celkové situace ve společnosti. Jedna věc je výsledek voleb, který je nutné respektovat. Jenže prezident také musí zohledňovat i to, co je důležité pro něj samého a co chce v politice reprezentovat. A to je to zkvalitňování politické kultury.

Takže byste na ANO tlačil, aby si v té straně vybrali někoho jiného?

Přesně. Společnost přece nemůže žít s tím, že bude mít pochybnosti o premiérovi, který je vlastně hlavním reprezentantem politiky ve společnosti. U něj nemůže být ani ta nejmenší nejasnost, že se mohl dopustit podvodu. Pokud by ANO nebylo schopno sestavit vládu, která by dostala důvěru, tak je třeba jmenovat někoho jiného.

Takže byste ANO nedal ani druhý pokus?

Nedal. Proč dávat druhý pokus někomu, kdo napoprvé neuspěl? Dal bych ho druhé vítězné straně. A pokud by nevyšlo ani to, tak pak je na řadě předseda Poslanecké sněmovny. Je to sice nepříjemné, ale pokud se politici nedohodnou na sestavení vlády, tak musí voliči rozdat karty znovu.

Říkáte, že je vaším cílem stmelit rozdělenou společnost. Lidé si vás však nejvíc pamatují jako aktivistu, který přišel na Úřad vlády protestovat proti ruské anexi Krymu. Máte z této pozice vůbec šanci společnost stmelovat?

Nemyslím, že téma Ruska společnost až tak rozděluje. Polistopadový vývoj došel do stadia, kdy řada lidí nedůvěřuje demokracii jako takové, a proto se podvědomě mohou obracet k vládě pevné ruky. A možná že i proto je jim sympatické Rusko. Já jednoznačně říkám, že jsem liberální demokrat, proto je důležité, abychom měli pevné místo v NATO i v Evropské unii.

Ale skupina prorusky smýšlejících lidí tu je. Jak byste ji přesvědčil, že jste i jejich?

Jsem jejich už tím, že jsem občanský kandidát. A že nechci hájit žádné zájmy parciálních lobbistických skupin. Ten obrat k Rusku byl způsobený mimo jiné tím, že je Miloš Zeman navázán na zájmové skupiny, které se točí okolo obchodu s Ruskem. Třeba pan Nejedlý. Nebo si vzpomeňte, jak Zeman letěl z Číny letadlem Petra Kellnera. To by si žádný jiný prezident v normální demokratické zemi nedovolil, to se děje v banánových republikách. Prezident nemůže dát najevo, že jezdí do Číny vyjednávat pro Home Credit. Já ostatně nechci dělat zahraniční politiku, která by legitimizovala totalitní režim v Číně nebo autokratický v Rusku.

Podle vás by se tedy politici s podnikateli vůbec stýkat neměli?

Nezávislost politika spočívá v tom, že není navázaný na žádné klientelistické sítě, které mu třeba platí kampaň. Ty peníze vám dávají nějací bohatí lidé, kteří od toho často něco očekávají. Takto se tedy politik stává závislým. Čím víc takových peněz politik získá, tím méně bude rozhodovat ve veřejném zájmu. Mně by se třeba líbilo, kdybychom začali mluvit o občanském financování politických stran.

A to by vypadalo jak?

Je to samozřejmě celé nutné rozpracovat, ale například by bylo dobré, kdybychom mohli politiky podporovat tak, že by každý mohl část svých odvedených daní přímo darovat nějaké straně. Občany by to vedlo k tomu, aby se zajímali, komu vlastně ty peníze posílají a co politici za ně dělají.

Věděl jste, že budete kandidovat, když jste protestoval proti té anexi?

Ne. To přišlo až v roce 2015. Přemýšlel jsem nad tím, jak je možné se postavit některým věcem a říct národu, co se tu děje.

Jakým věcem?

Tak já vám to řeknu natvrdo. Někde jsem sledoval vystoupení Miloše Zemana, myslím, že to bylo pozvání pana Putina do České republiky, a tehdy jsem si řekl, jak je možné jako občan vystoupit a říct něco vážně. Když jste třeba aktivní občan a děláte happeningy, protesty, podepisujete petice, tak nakonec cítíte, že ti politici na vás dělají dlouhý nos. Jediná možnost pak je jít do politiky.

Kdybyste teď ve volbách neuspěl, kandidoval byste jinam?

Jestliže mi jde o to, co hlásám, a chci se zasazovat o určité hodnoty, tak to nemůžu asi jen tak opustit.

Kam by se ubíraly vaše další kroky?

Teď o tom nepřemýšlím, to se uvidí, jak dopadne kampaň. Jednoznačně teď kandiduji do prezidentské funkce.

Ve svém programu máte, že je pro vás důležité životní prostředí a jeho ochrana, co byste pro něj chtěl jako prezident udělat?

Jsem z lékařského prostředí, zabývám se studiem mozkových nádorů a onkologických onemocnění a vím, že životní prostředí s naším zdravím úzce souvisí. Takže pro mě je důležité, abychom si uvědomovali, že čím budeme mít čistší přírodu, tím budeme zdravější. Narodil jsem se v severních Čechách, v Chomutově, kde jsme viděl, co doly a elektrárny dokážou s životním prostředím. Jako prezident bych mohl na ty důležité věci upozorňovat a zaujímat k nim stanoviska.

Měly by se podle vás stavět další bloky jaderných elektráren?

Já myslím, že ne. Nejsem odpůrcem atomové energie, to vůbec. Ale jak jsem mluvil s odborníky, tak podle nich je atomová energie drahá. Jsem spíš pro alternativní zdroje. V tom je podle mě budoucnost. Ještě nedávno jsme si ani nedokázali představit, že by tady jezdily elektromobily, teď je to úplně normální.

Pravomocí prezidenta je udělit amnestii, využil byste ji?

Určitě nejsem pro udělování plošných amnestií. Smysl podle mě dávají v období nějakých dějinných zvratů, ale v takové situaci rozhodně nejsme. Nejsem ani pro ukončování trestních řízení předtím, než padne nějaký rozsudek.

Proč ne?

Myslím, že hlavně amnestie, jakou udělil Václav Klaus, byla další věcí, která podryla důvěru lidí v politiku.

A milosti byste uděloval?

To myslím, že má své opodstatnění především v humanitárních případech. Hlavní je, aby prezident dokázal tu věc odůvodnit, aby nevznikly pochybnosti, že milost uděluje nějakým svým kamarádům nebo známým nebo aby tím získal politické body.

Myslíte si, že to tak bylo s milostí prezidenta Zemana pro Jiřího Kajínka?

Já jsem neviděl jeho spis, takže to je těžké posuzovat. Ale je jasné, že soudy mnohokrát zamítly jeho žádost o obnovení soudního procesu. V tomto ohledu bych respektoval soudy. Jako prezident bych si vůbec nemohl dovolit jejich autoritu zpochybňovat.

A byl to tedy podle vás politický tah?

Jednou z politických strategií je, že když chcete odpoutat pozornost od nějakého politického problému, nahradíte ho jiným.

Tedy i v případě Jiřího Kajínka?

Myslím, že kdyby to Miloš Zeman nějak rozumně zdůvodnil, tak by se to dalo pochopit. Ale on to neudělal. Proto říkám, že je třeba, aby si to prezident odůvodnil. Já ale nevím, jak to bylo. To podezření tam však samozřejmě je.

Prezident nemůže dávat najevo, že jezdí do Číny vyjednávat pro Home Credit. Nechci, aby naše země legitimizovala totalitní režim v Číně nebo autokratický v Rusku.