Proč se odchází těžko
Odejde z NHL? Zůstane? Co asi Jágr prožívá? Psycholog a kouč Marian Jelínek zná hokejovou legendu jako málokdo.
Jan Daněk hokejový redaktor MF DNES
součástí života. Že nám zemřou rodiče a že to tak bude, ale připravte se na to... Něco je racionální pochopení dané věci, což není tak složité. Racionalita má ale za sebou emoční stopu a právě vyrovnání se s ní bývá náročnější. A to je to, co rozhoduje o následných reakcích – jestli se člověk trápí, jestli má deprese, nebo to naopak umí hodit za hlavu. Tyhle situace mohou nastat ve velkém i malém měřítku. Malou věcí může být v uvozovkách porážka nebo zklamání po nějaké soutěži. Nebo i větší, což může být konec kariéry nebo osobní lidské tragédie, které jsou součástí našich životů. náhražkami. Je všeobecně známo, že tři roky po skončení kariéry mají vrcholoví sportovci s těmito věcmi problém, protože sport nemají čím nahradit a suplují tak silnou emoci, která najednou není vyslyšena.
Je to jedna z příčin, proč mnozí sportovci odchod do penze co nejdéle odkládají?
Znám plno sportovců, kteří se vrací i proto, že v běžném životě nenašli nic jiného, co by jim sport suplovalo. A vrací se klidně i třikrát. Lidem je to sice k smíchu, ale já to tak nevidím. Naopak je vidět ohromná síla, která v nich je. Jen bohužel neobjevili něco, co by bylo silnější než sport. Pro mnoho z nich to není jednoduchá situace, plno z těchto lidí je naštěstí finančně zabezpečeno. Ale je spousta lidí dělajících sport, který je nezabezpečí, pro ně je to velmi obtížné. Velkou roli tam hraje i materiální motiv.
Nedávno na Masarykově univerzitě vznikla studie, z níž vyplývá, že řada českých profíků se konce kariéry bojí. Celkově se touhle problematikou moc odborníků nezabývá, že?
ale nedělal bych z toho pupek světa. Vrcholový sport se stal extrémním byznysem a průmysl se tak chová. Může se stát, že okolí a prostředí nahrává tomu, že se z emoční vazby stane závislost, což je špatně. To je problém, který si musí člověk uvědomit – život je i o něčem jiném. Život běží dál a žít jen z toho, co jsem dokázal do 35 let, vede k existenciálnímu problému a je to škoda. Je úžasné, že vynikající sportovec umí přepnout do jiných rolí. Ať už zůstane u sportu v jiné pozici, je úspěšný byznysmen nebo se věnuje charitě, naplní smysl dalších let. Stále to jsou mladí lidé a nejkrásnější léta mají před sebou, ale v daný moment si myslí, že s koncem kariéry skončil svět. A v té chvíli by měla začít práce pro psychology a kouče, aby sportovce připravovali na představy, že se dá žít i bez sportu.
Nechci tvrdit, že Jágr končí s hokejem definitivně, ale nemohou se ho podobné potíže týkat?