Moravec druhý! Naděje ožívá
Biatlonisté se vracejí na pódium, 29 dní před hrami v Koreji.
Jakmile proťali cíl a opřeli se vyčerpaně o hůlky, každý z nich se hned zahleděl na výsledkovou tabuli. A pořadí, které na ní viděli, se jim muselo náramně líbit. 2. Ondřej Moravec, 5. Michal Krčmář, 8. Michal Šlesingr. Tři mezi osmi. Takovou bilancí se žádná jiná země chlubit nemohla.
Vytrvalostní závod v Ruhpoldingu vrátil české muže na pódia Světových pohárů. Vkročili na cestu, po které se už minulý týden v Oberhofu vydala třetí Veronika Vítková.
V prosinci mnohými fanoušky zatracovaní biatlonisté tak ožívají. Olympijské akcie týmu stoupají.
Pouze Martin Fourcade byl včera lepší než Ondřej Moravec v nejrychlejším čase na této trati všech dob. Ale Francouz je závodníkem mimo všechny kategorie, v jedenácti závodech jedenáctkrát na stupních. „Co tu na rovinách jel, to byla prostě hovadina,“glosoval Moravec. „Nechápu to. Je jinde. Ale i on je porazitelný. Na to je ještě čas.“
Ano, čas. Právě s tím třiatřicetiletý letohradský biatlonista v průběhu letošní sezony nejvíc bojoval.
Těsně před odletem na první kolo Světového poháru do Östersundu jsme spolu na pražském letišti půl hodiny debatovali.
Tehdy vyprávěl, jak kvůli infekci jater musel z přípravy zcela odepsat dva měsíce. Jak se ukázalo, že jeho tělo neumí pracovat s bílkovinami. Jak mu prospěla změna stravy a výrazné omezení masa, které už jí maximálně dvakrát týdně.
Stejně tak naznačoval: Můj začátek zimy asi nebude stát za moc.
Měl však plán, jak si udržet čistou hlavu. „V prvních závodech od sebe nečekám žádné zázraky. Nechám tomu volný průběh, nebudu se stresovat tím, že už v prosinci musím zazávodit dobře. I ve své hlavě všechno směřuju až na leden a ještě dál,“tvrdil tehdy.
Zdá se, že plán vychází. Řeč čísel je důkazem.
Jen považte, v úvodním vytrvalostním závodě v Östersundu vstoupil do poháru 62. běžeckým časem a za nejrychlejším Johannesem Bö zaostal o 3:40 minuty.
Při třetím pohárovém kole v Annecy měl 31. běžecký čas. Zlepšoval se, ale zároveň se stále i trápil. Stejně jako celá reprezentace. „Když se nikomu z týmu nedaří a zleva zprava slyšíte, jak pořád někdo řeší, jestli něco není špatně, tak vám to na pohodě právě nepřidá,“popisoval.
Kam vás hlava pustí
Při vánoční tréninkové porci v Hochfilzenu nalézal pohodu i formu. A zkraje ledna už v Oberhofu patřil mezi deset nejlepších běžců. Ruku v ruce s tímto zrychlením na trati se vracela střelecká jistota. Taková, jakou ukazoval na podzimních trénincích, kdy ještě nesměl naplno běhat, ale o to usilovněji střílel. „Na podzim jsem se při střelbě z klidu dostal až na časy, které bych nikdy ani nepředpokládal. Ale je velkým riskem pokoušet se střílet pod dvacet vteřin i v závodě,“říkal. V nervozitě závodního klání jde při střelbě mnohem víc o záležitost hlavy. O to, kam až vás pustí. „Tentokrát bylo na Ondrovi vidět, že si věří opravdu moc,“vysledoval v Ruhpoldingu kouč mužů Michael Málek. Čtyři položky, čtyři nuly. A ty stojky: první za 21 a druhá, rozhodující, za 23 vteřin. V závodě, kde se pod hrozbou trestných minut střílí spíše pomaleji. „Měl jsem pocit totální jistoty. Věděl jsem, že to dám. Kdybych si ty položky víc hlídal, pravděpodobně to skončí špatně. Radši jsem udělal, na co jsem byl zvyklý,“tvrdil Moravec a z jeho hlasu čišelo opět nabyté sebevědomí. Jakže to říkal v listopadu v Ruzyni? „Já prostě potřebuju závodní rytmus a tréninky, které bolí.“Nebyl sám, koho první závod v Ruhpoldingu povznesl výš.
Jeho spolubydlící na pokoji Michal Krčmář si připomněl, jak se právě tady loni ve stíhačce probil z 29. na neuvěřitelné třetí místo. „Hned jak jsme sem přijeli, vzpomínky se mi oživily,“líčil. Včera se pak tři kola držel na trati s norským rychlíkem Johannesem Bö a vysvětloval: „Nastavil jsem si v hlavě, že pokud chci dojíždět s nejlepšími, musím to s Böem risknout.“
Je na tom lépe než loni
Moravec bydlí s Krčmářem při závodech na pokoji. „Takže se dá říct, že jsme dneska nejúspěšnější pokoj ve svěťáku,“zasmál se.
Navíc Michal Šlesingr, vracející se do poháru po takřka měsíční pauze od zranění kolene, skončil osmý.
V Ruhpoldingu si postavili odrazové prkno, ze kterého už se dá do Koreje skákat mnohem lépe než z prosincových závodů.
„Loni touhle dobou mi bylo mnohem hůř, neměl jsem žádný tak dobrý výsledek, a přesto jsem se na vrchol dokázal připravit. Dnešek je pro mě náznakem, že to dokážu znovu,“vykládal Moravec. Do her zbývá 29 dnů. „A to je pořád tak dlouhá doba, že se může stát tolik věcí.“
Snad ty jeho budou jen pozitivní.