Střední třída v pasti levné práce
V prezidentských volbách lidé zprostředkovaně rozhodují i o tom, jestli v budoucnu znovu nedojde k umělému snížení kurzu koruny. Hlava státu totiž jmenuje členy rady ČNB včetně guvernéra.
Vnedávné době výrazně ovlivnila českou ekonomiku umělá devalvace koruny. Zdražila třeba zahraniční zájezdy. I proto by lidé měli dávat pozor, jak se k měnové politice stavějí prezidentští kandidáti. Hlava státu má totiž prostřednictvím jmenování členů bankovní rady ČNB jistý vliv na přerozdělování bohatství, strukturu ekonomiky a rychlost přibližování se k Západu.
„Kdyby nebylo centrálních bank, byly by důsledky světové krize mnohem dramatičtější. A dopadly by nejvíc právě na střední třídu, která možná o trochu přišla kvůli redistribuci,“řekl v prosinci MF DNES guvernér ČNB Jiří Rusnok.
Jenže nebýt manipulativních politik centrálních bank, tak by k hlubokým krizím nedocházelo a třeba česká střední třída by se nemusela zaseknout v pasti levné práce. Dále by Česko nemuselo být v únoru minulého roku poníženě přeřazeno americkou bankou J. P. Morgan zpět mezi rozvojové země kvůli nízkému příjmu na hlavu za poslední tři roky.
Ukažme si, jak toto pro české občany kruté a nesmyslné přerozdělování probíhá a jaké to má důsledky. Až na základě třetího neveřejného a těsného hlasování bankovní rady v listopadu 2013 byly spuštěny devizové intervence v době, kdy už se ekonomický sentiment jasně obracel pozitivním směrem. A koruna oslabila.
Tři a půl roku trvající „polofixní“kurzový závazek nebyl dle ČNB v rozporu s režimem řízeně plovoucího kurzu a nemusel tak být projednán s tehdejší vládou dle zákona o ČNB.
Pikantní je, že samotný Mezinárodní měnový fond v roce 2014 přeřadil náš kurzový režim na „jinak řízený“. Intervence po celou dobu tvrdě kritizoval současný i bývalý prezident a většina ekonomů. A nakonec i Jiří Rusnok uznal kritiku Miloše Zemana a mnoha ekonomů, že posilující koruna má určitě v dlouhém období vliv na konkurenceschopnost a inovativnost.
Tutéž myšlenku prosazoval i švýcarský viceguvernér centrální banky Fritz Zurbrügg, který v lednu 2016 zdůrazňoval významnou roli silné měny na vysokou produktivnost a inovativnost švýcarské ekonomiky. Zároveň se odkazoval i na vědeckou studii, která ukazuje, jak posilující měna vede dlouhodobě k větším investicím do vědy a výzkumu a k vyššímu tempu strukturálního nahrazování pracovních míst s nízkou kvalifikací.
Směšně nízké mzdy
A přesně to je důležité pro naši zemi. Většina českých zaměstnanců dělá za naprosto směšně nízké mzdy v tvrdé měně. Přes všechny „skvělé“zprávy o nejnižší nezaměstnanosti a silném korunovém růstu platů je strukturální situace naší země až na čestné výjimky špatná.
Znehodnocením měny nafouknete kdejaký index. Ceny běžného spotřebního zboží a potravin jsou téměř stejné jako na Západě. Vlastní bydlení se pro střední třídu stalo zejména ve velkých městech téměř nedosažitelné. Reálná životní úroveň fakticky spíše stagnuje.
Devalvace logicky zvyšuje korunový odtok dividend do zahraničí a snižuje se motivace pro reinvestice. A pro české podnikatele též zdražili experti, zahraniční akvizice a celý vědecko-vzdělávací komplex. To dále udržuje českou ekonomiku v pasti většinově subdodavatelské a odtokové ekonomiky.
Navíc díky emisi více než dvou bilionů korun v rámci devalvace měny se vypsal „bianko“šek pro mezinárodní spekulanty. Zvýšilo se riziko přelití vnějšího šoku a vytvořil se další kanál pro únik bohatství do zahraničí.
K 20. prosinci 2017 vykázala ČNB ztrátu 244 miliard korun. Jak správně v MF DNES podotkl ekonom Aleš Michl: „Ztráta je problém, ekonomicky vzato je to součást veřejného dluhu.“„Roční ztráty centrální banky z dlouhé devizové pozice nejsou pouze ‚fiktivní‘ účetní problém a mají skutečné měnové, důchodové a poptávkové dopady,“napsali v roce 2009 ekonomové Martin Mandel a Vladimír Zelenka v časopise Politická ekonomie.
ČNB se přitom nezbavuje ani výnosů z devizových rezerv, tak jako v minulé dekádě, které sahají do absurdně vysoké výše podle všech mezinárodních hledisek. Veřejnost a politici jsou hrubě manipulováni, že to nemá žádný vliv na reálnou ekonomiku.
V roce 1999 to vyjádřil bývalý šéf Fedu Alan Greenspan v přednášce pro Světovou banku – budování rezerv ve zjevně tvrdší měně přímo z definice není bez nákladů v reálných zdrojích. Nadměrné devizové rezervy logicky jdou na úkor tvorby domácího investičního kapitálu.
Právě přes devalvaci hrubě oslabený kurz stagnuje mezinárodní kupní síla zejména střední třídy a domácích podnikatelů. Robustnější posilování koruny bude dlouhodobě tlumeno vybíráním zisků zejména zahraničních spekulantů. Opravdu si takhle masivní redistribucí bohatství vykupuje střední třída to, aby nezchudla úplně?
Současná měnová politika je doslova „jedovatým“koktejlem pro české zaměstnance a podnikatele. Postupné zpomalování ekonomiky a zvyšování úrokových nákladů povede k vystřízlivění. Hrubě se zpomaluje přibližování se k Západu a udržuje se deformovaná struktura hospodářství.
Existuje velká pravděpodobnost, že česká střední třída zažije další zbytečně ztracenou generaci chudých sousedů Západu.
Současná měnová politika je jedovatým koktejlem pro české zaměstnance a podnikatele.