MeToo dorazilo do Číny. K nelibosti tamních orgánů
Kampaň, jež se šíří z USA, nesměle zaklepala na čínské dveře. Úřady, které zasahují proti „feministickým aktivitám“, se cítí zaskočeny. Výbušné téma sexuálního obtěžování prý může „narušit harmonii ve společnosti“.
Není to sice jisté, koneckonců ani důležité, ale tabu prý jako první porušila paní Luo Si-si, čínská akademička dnes žijící v USA. Na sociální síti Weibo si postěžovala, jak ji před 12 lety, během studií na prestižní pekingské universitě Pej-chang, dělal nemravné sexuální návrhy jeden z profesorů. Ta nepříjemná zkušenost ji prý pronásleduje dodnes.
Paní Luo se stala pojmem. Během jediného dne měl její příspěvek přes tři miliony zhlédnutí, některé do té doby mlčící Číňanky se následně odhodlaly veřejně svěřit s bolestnými zážitky a traumaty, které jim způsobili muži. Lavina to ale nebyla.
Univerzita krátce poté oznámila, že zahájila vyšetřování dotyčného profesora.
Paní Luo v rozhovoru se serverem BBC přiznala, že hnutí MeToo, které se šíří ze Spojených států do světa, jí „dodalo odvahu“.
V Americe, odkud se MeToo rozneslo do světa, začínají pomalu zpytovat svědomí, zda to s povykem kolem sexuálních skandálů nepřehánějí. Některé případy totiž ukázaly, jak málo stačí k lidské i profesní likvidaci obviněného člověka. Avšak v Číně, kde ženy až na výjimky doposud mlčely, to naopak vypadá, že kampaň klepe – byť zatím jen nesměle – na dveře. Pod názvem Wo Jie Š’. Zatím především v univerzitních kampusech, byť i zde studentky vesměs hovoří o negativních zážitcích v anonymitě.
Proč je to v Číně těžké
Řada čínských feministických skupin nyní Číňanky povzbuzuje, aby vykročily ve stopách paní Luo. Aktivistky však zároveň připouštějí, že pokud se kampaň podaří naplno spustit, bude vypadat docela jinak než třeba ve Spojených státech, kde se dotýká především celebrit a zábavního průmyslu.
Také proto, že čínská společnost není svobodná. Musí se podřizovat diktátu vládnoucí komunistické strany, která si osobuje právo sama rozhodovat, co se bude veřejně propírat a řešit. Háček je zejména v tom, že „orgány“na výbušné téma harašení a sexuálně motivovaného obtěžování žen (a obecně genderového problému) nehledí zrovna s pochopením.
Z několika důvodů. V Číně podle badatelů, kteří se zabývají tamním postavením žen, prakticky neexistuje legislativa a právní podpora pro ženy, které se stanou terčem sexuálního obtěžování, domácího násilí nebo se ve škole nebo v zaměstnání setkají s diskriminací na základě pohlaví. Tyto problémy jsou v zemi běžné, převažuje však tendence zametat je pod koberec. Ženy, jež se odváží se svými zkušenostmi veřejně vystoupit, okolí odsuzuje.
Dalším problémem případné čínské obdoby MeToo potom je, že úřady na takové téma automaticky pohlížejí jako na potenciálně „destabilizující“pro společnost. A „stabilita“je hodnota v komunistické Číně nad jiné posvátná, střežená i za cenu porušování základních lidských práv.
Ne nezanedbatelnou otázkou ovšem v této souvislosti je, jak velké podpory by se MeToo mohlo dostat od široké veřejnosti. Masové nejspíš stěží – čínské společnosti dominují muži s často konzervativním a sexistickým uvažováním.
„Pro další ženy není následování příkladu paní Luo vůbec jednoduché,“říká Feng Jüan, spoluzakladatelka organizace Equality (Rovnost), která se snaží upozorňovat na diskriminaci na základě pohlaví v metropoli Pekingu.
Feministické skupiny, které jsou v Číně častým terčem represí ze strany úřadů, uvádějí, že vůbec nejhorší překážkou pro šíření kampaně MeToo v Číně je internetová cenzura. „Téměř kompletně mužské vedení komunistické strany děsí myšlenka, že by příslušníci ‚nedotknutelné‘ mužské elity mohli být zlikvidováni podobnou kampaní,“soudí Leta Hong Fincherová, expertka na čínské feministické hnutí.