Německá facka svobodě projevu

Kamila Struhy, editora MF DNES

Cesta do pekla je dlážděna dobrými úmysly. Tato slova se ukázkově naplňují v Německu, kde se vláda rozhodla, že zkrotí nenávistné komentáře na významných sociálních sítích. Na začátku ledna v zemi začal platit zákon, který donutil mimo jiné Facebook, Twitter a YouTube, aby vyškolily skupiny „osvícených cenzorů“, kteří budou za pomoci algoritmů dohlížet na to, že nikdo nikoho neurazí či ho falešně nepošpiní.

A cenzoři, paradoxně nikoliv státní, ale ze soukromých firem, zasahují hlava nehlava. Napravo, nalevo. Úder schytala ostře protiuprchlická Alternativa pro Německo i satirický časopis Titanic, který šel proti ní.

Tak to dopadne vždy, když vláda zahrozí velkým klackem a dobře šlapající byznys si ji nechce rozkmotřit. Jde o velké peníze. Twitter, Facebook či YouTube tak blokují účty, na kterých se objeví nebezpečné výroky, aby nemusely platit vysoké pokuty. Mají na to 24 hodin od upozornění a sedm dní, pokud si nejsou úplně jisté. Chtěli byste jen tak vyhodit až 50 milionů eur, tedy 1,3 miliardy korun?

A co hůř, lidé na sociálních sítích dostali právo práskat ostatní. To si pamatujeme z minulosti a vracet se k tomu určitě nechceme. Zátahy StB a německé Stasi zanechaly u lidí dostatečnou pachuť.

Při snaze vyjít vstříc státním úřadům však narazili kontroloři na problém, který se objeví vždy, když chcete něco regulovat. Svět není černobílý, má spíš různé odstíny šedi. Jak rozeznat, co je nenávistné, a co ještě přijatelné?

Kdo se chce pasovat do role nejvyššího posuzovatele? Co je víc – korektnost, nebo svoboda projevu, která umožňuje různým názorům pronikat do politické arény?

Ano, svět se za posledních dvě stě let úplně změnil. Žijeme v dvacátém prvním století, které je rychlejší a charakterizuje ho lehkost, s jakou může každý vyjádřit svůj názor na internetu. Občas jsou zprávy ostřejší a jadrnější, občas nechutné.

Jenže to neopravňuje k tomu, aby se zasahovalo do svobody projevu, která je součástí Všeobecné deklarace lidských práv. Vždyť se jimi řídit nemusíme.

To, o co se v Německu, kde má od druhé světové války lidská důstojnost větší význam než svoboda slova, hraje, nepředstavuje nic menšího než opatrný test toho, jestli je možné sociální sítě omezit a kam až je možné zajít. Tento pokus má však stejnou slabinu jako jiné podobné iniciativy. Časem by se totiž mohlo stát, že kterákoliv vláda začne předepisovat, jaká slova se smějí používat, a jaká ne. Je už černoch moc a Afroameričan pořád O. K.?

A pomalu by se nám mohl začít podsouvat jediný správný jazyk obsahující plno korektních prázdných slov. Proč ho nenazvat newspeak. Ale to už bychom se dostali někam, kam určitě nechceme. George Orwell by k tomu zcela jistě řekl své, kdyby ještě žil.

Základem každého politického i společenského systému je právo vyjádřit se k jeho fungování, a pokud by se začaly postupně některé skupiny vytěsňovat, vznikne napětí, které hrozí výbuchem. A je jedno, jakou by měl podobu.

Doufejme, že v Německu nakonec zvítězí zdravý rozum, protože jinak by se ti, kteří se dnes zaštiťují dobrými úmysly, mohli stát těmi, kteří učiní první krok na cestě do pekla. Navíc by mohli jiným vládám s méně nezištnými důvody dát příklad toho, jak sociální sítě v klidu zavřít. A šéfové těchto států by se jen mohli usmívat a v klidu glosovat: Neděláme nic jiného než vláda Angely Merkelové.