Studenti na penzi
Ač jim je přes devadesát, pořád chodí do školy.
Helena Pechlátová píše verše. Před čtyřmi lety vyhrála se svou poezií anonymní soutěž Českého rozhlasu, aniž porota věděla, že už překročila devadesátku. Básnění ji stále drží, a přestože se v červnu dožije šestadevadesáti let, píše i o lásce.
Čiperná seniorka má stále svižný krok a sytý hlas. V pondělí něco ze své tvorby zarecitovala svým vrstevníkům z pódia coby nejstarší studentka Univerzity volného času, která si 21. ledna připomíná čtvrt století své existence.
„Tam nahoře to mám vyjednané do 150 let, ale jelikož jsem trochu ateista, nevím, jak to dopadne,“žertuje studentka v penzi. A jedním dechem ubezpečuje, že vedle minusů má stáří i pár výhod.
„Věřte, nebo ne, i do důchodu se může člověk těšit. To nemusíte ráno vstávat ani poslouchat šéfa v práci. Horší ovšem je, že vám ubývají přátelé. Dřív jsem na Vánoce dostávala skoro padesát přání a taky tolik jsem jich napsala. Dnes je to slabá třetina. Když někdo z blízkých zemře, vždycky mě to zasáhne. I manžela jsem už pochovala,“vysvětluje Helena Pechlátová.
Hned však dodá, že je pořád ráda na světě. Na Barrandově má pěkný byt, „žádnou králíkárnu“. Navštěvuje ji syn, má hodnou snachu a dvě šikovná vnoučata. V mládí se vyučila krejčovou a postupně se vypracovala až na módní návrhářku.
Ani zvídavost ji s věkem neopouští. „Muži berou svou moudrost z kosmu a my ženy ze země. Ale moudrosti není nikdy dost, a tak se dál vzdělávám,“dodává. Na Univerzitu volného času chodí od jejího založení a udržuje se tak v kondici.
Nejstarším studentům přišli vzdát hold například zpěváci Josef Laufer a Josef Zíma nebo herečka Zdeňka Procházková.
Mozek stárne už od pětadvaceti
Mezi sedmnáct devadesátníků patří i čerstvě třiadevadesátiletá Soňa Rybičková. Jako kunsthistorička pracovala většinu života v oboru rekonstrukce památek. Univerzitu volného času navštěvuje už dvě desítky let, nejraději má přednášky o historii.
„Absolvovala jsem i počítačový kurz pro pokročilé, takže běžně píšu na počítači. Člověk musí neustále trénovat mozek i tělo, pak má naději na pěkné stáří,“popisuje seniorka.
Třiadevadesátiletý Maxmilián Šperling má za sebou už řadu semestrů psychologie a je jediným mužským členem pěveckého sboru univerzity. Nerad připouští, že ženy jsou ve vyšším věku aktivnější.
„Vždycky říkám, že se stáří nepozná podle let ani barvy vlasů, ale podle toho, že člověk ztrácí zájem a zpohodlní. Což je slušný výraz pro lenost,“rozšafně vysvětluje absolvent ČVUT, který prošel řadou povolání a žije s manželkou a dcerou.
Univerzita volného času je součástí Centra celoživotního vzdělávání, jehož duší a zakladatelkou je Dana Steinová. Přestože přivedla na svět šest dětí, důchodcům věnuje své síly už od svých čtyřiatřiceti a dnes už mezi ně sama patří. Na univerzitě mimo jiné vede kurzy paměti.
„Tělo i mozek chtě nechtě stárnou, funkčnost mozku se začíná zhoršovat už od pětadvaceti. Absolventi mých kurzů jsou ale na konci každé přednášky ohromeni, co všechno si lze zapamatovat,“podotýká Dana Steinová.
Univerzita volného času je součástí Centra celoživotního vzdělávání. Mezi jejími studenty je sedmnáct devadesátníků.