Vydělal na hračkách, zaplatil kostel
Chtěl jsem po sobě nechat něco hmatatelného.
Po revoluci sedl do škodovky a vyrazil do západní Evropy a toto rozhodnutí Josefu Kouřilovi z Kyjova změnilo celý život. Pracoval jako ekonomický náměstek, ale cítil, že to není ono. Až v Nizozemsku potkal důležitého člověka, díky kterému poznal svého obchodního partnera. Založili spolu firmu Wiky, která se specializuje na prodej hraček. „Vznikla v září 1991. Do Vánoc jsme udělali obrat 76 milionů a deset milionů byl zisk. Z toho se mi zatočila hlava. Byla to vyloženě náhoda, že jsem potkal člověka k podnikání,“myslí si Kouřil.
Název Wiky vznikl z počátečních písmen nizozemského a moravského města, kde zakladatelé firmy sídlí, tedy Winschotenu a Kyjova. Kouřil začal kvůli podnikání hodně cestovat. Vydělal tolik peněz, že si v roce 1997 mohl dovolit podíl ve firmě od svého společníka koupit. „O dva roky později jsem začal prodávat školní a kancelářské potřeby. Ve stejném roce jsme otevřeli síť maloobchodních prodejen, kterých teď máme bezmála šedesát. Právě maloobchodní obrat činí sedmdesát procent naší činnosti,“přiblížil Kouřil s tím, že se počet prodejen zvýší na sto.
Zpočátku dováželi hračky z Číny, dnes už z celého světa. Mají také svoje designérské studio, kde se věnují vývoji a designu hraček. Celkový obrat firmy nyní činí zhruba půl miliardy. Kouřil před šesti lety předal vedení firmy, sice si dál spravuje finance, ale většinu dalších věcí řídí mladší manažeři. „Věnuji se jiným činnostem. Vydělal jsem dost peněz, a tak jsem si začal plnit sny,“konstatoval Kouřil.
Investuje do věcí, které podle něho mají smysl. Jako malý musel na mši do vedlejší vesnice, a tak nechal ve svých Bukovanech na Hodonínsku postavit kostel, který tam chyběl. „Chtěl jsem po sobě nechat něco hmatatelného,“poznamenal kyjovský podnikatel. U kostela také nechal vztyčit dvoumetrovou bronzovou sochu papeže Jana Pavla II. Na kolik peněz podnikatele stavba kostela celkem vyšla, nechtěl mecenáš prozradit. „Řeknu jen, že luxusní rodinný dům by stál méně,“uvedl Kouřil.
V Bukovanech také postavil mlýn, který každoročně navštíví tisíce lidé. Třípatrová budova ukrývá malou expozici slovácké kuchyně 1. pol. 20. století. V nejvyšším patře se nachází vyhlídková terasa, která skýtá nádherné výhledy do okolí. V přízemí mlýna se nachází stylově vybavená krbovna, která slouží pro společenská setkání a obchodní jednání.
Kouřil také nechal na okraji Svatobořic-Mistřína postavit muzeum, které připomíná internační tábor z druhé světové války. U Kyjova v budoucnu plánuje vytvořit alej, kam umístí sochy našich panovníků.