Turci proti Kurdům proti USA: nová absurdita v Sýrii

Na Blízkém východě znovu začalo platit, že můj přítel je mým nepřítelem, pokud je přítelem mého nepřítele.

Nejdřív Američané vyhlásili, že vytvářejí v syrském Kurdistánu třicetitisícovou armádu. Říkají tomu pohraniční bezpečnostní síly.

Turci to však nazvali „vytvářením teroristické armády“a oznámili, že ji „udusí“, i když USA už couvly.

Jak řekli, tak udělali. Kurdskou enklávu Afrín začaly drtit dělostřelba a letecké nálety, pak hranice přejely turecké tanky. Absurdní je, že ti, s nimiž válčí Turci, jsou největší spojenci USA v Sýrii.

A Turecko je zase americkým spojencem v NATO.

Mezi Kurdy, s nimiž teď Turci bojují, jsou dva tisíce amerických vojáků a poradců. Pravda, nejsou přímo v enklávě, na kterou útočí.

Kurdové jsou nyní hlavním trumfem USA v Sýrii. A taky posledním poté, co se rozplynul přelud o povstalecké armádě, jež svrhne Asada.

Kurdové nakonec byli jádrem sil, které ze severu pronikly do srdce Islámského státu v Mezopotámii, a souběžně s Asadovými jednotkami ho pomohli dorazit.

Urvali tak nečekaně velký kus Sýrie, zhruba čtvrtinu. Jsou tam největší ropná pole. Američanům, kteří to v Sýrii naivní sázkou na neexistující „demokratickou opozici“prohráli, najednou vichry války přivály do ruky zcela nečekané eso. Konečně mají na místě silnou tamní armádu, mají území a s těmito žetony můžou začít hrát s Rusy a Íránem.

Jenže to, jak Kurdové posílili, se nemůže líbit Turecku.

Oficiální důvod zní, že jde o útok proti „teroristům“, protože Turci házejí Kurdy do jednoho pytle s nápisem PKK, což je Strana kurdských pracujících, která má za cíl vytvořit kurdský stát a používá při tom teroristické metody.

Neoficiální důvod je, že Kurdové byli až moc úspěšní: teď mohou usilovat o autonomii i něco víc v Sýrii i v Iráku. Protože kurdský problém je spojená nádoba, bojí se Turci, že totéž by chtěli jejich vlastní Kurdové. Tureckou politikou je oslabovat Kurdy, co se do nich vejde. Proto koukali před časem přes hranice, jak kurdská města masakruje Islámský stát, a nehnuli prstem.

A pak je tady ještě jeden problém, který vytvořila válka. Ten problém leží v Afrínu. Kurdové ho při bojích s IS obsadili, a kdyby ho teď spojili se svými územími na východě (klín mezi nimi drží rebelové podporovaní Turky), utvořili by podél turecké hranice souvislé pásmo.

Tomu se Turci snaží zabránit. Kurdové si proti tamním Arabům nepočínali úplně v rukavičkách, ti prchli do Turecka. A tak nyní turecký prezident Erdogan může říkat, že chce vrátit Afrín jeho skutečným vlastníkům. „Máme tady 3,5 milionu Syřanů a chceme je vrátit na jejich vlastní půdu,“řekl.

S tím souvisí další absurdita, která se na tureckou ofenzivu navinula. Syrští povstalci – Arabové – se teď ženou na bojiště, jen se před ním rozdělují, protože někteří chtějí bojovat proti Turkům a někteří po boku Turků.

Jako druhý je zřejmě na řadě Manbídž, mnohem větší oblast východně od Afrínu.

A aby se to nepletlo, nad tím se hraje ještě jedna, vyšší hra. Rusům se jistě líbí případné oslabení USA, Sýrii oslabení Kurdů i Turků, Američané hrají o pověst. Ruleta se točí – a jako obvykle mele Kurdy.