Aleje z rozkazu Marie Terezie

Podél veškerých silnic říšských, zemských, okresních i obecních musí být aleje, anebo kde by nemohly býti, alespoň jednoduchá stromořadí, vyjímajíc části, které vedou osadami neb lesy,“píše se v nařízení z roku 1752, které uzákonilo výsadbu alejí v rakousko-uherském mocnářství.

Během jediného století byly kolem českých silnic a cest vysázeny stovky tisíc stromů.

„Od té doby aleje a stromořadí spoluurčují typický ráz a vzhled krajiny,“říká Elena Bočevová z Agentury ochrany přírody a krajiny.

Když císařovna Marie Terezie nařízení vydávala, měla pro zakládaní alejí ryze praktické důvody.

Stromy zpevňovaly okraje cest, chránily před větrem, sněhem i sluncem, pomáhaly s orientací v krajině – nejen běžným cestujícím, ale také přesunující se armádě.

Barokní krajina

Už tehdy ovšem stromy řadu cest lemovaly. Do krajiny je vysazovali majitelé velkých barokních panství.

Zdůrazňovali jimi důležité body v krajině, kterou někteří z nich koncipovali podobně jako své zámecké zahrady.

Z této doby pochází i jedna z nejstarších dochovaných alejí u nás. Dva kilometry dlouhá Valdštejnská lipová alej spojuje centrum Jičína s letohrádkem Valdštejnská lodžie.

Česká krajina do 19. století dosáhla největší míry odlesnění v historii a aleje v ní obzvláště vynikaly.

Ještě v 19. století v nich převládaly lípy, topoly nebo javory. Od počátku 20. století se kolem silnic stále častěji vysazovaly stromy ovocné.

„Spojilo se příjemné s užitečným,“píše v knize Aleje Václav Větvička.

Stromořadí se částečně pronajímala a zčásti se o ně zpravidla starala správa silnic.

Po válce péče o stromy kolem silnic upadala a tomu odpovídá současný stav řady z nich.

„Další škody působí především kontaminace chemikáliemi a solení,“říká odborník na stromy Jaroslav Kolařík ze společnosti Safe Trees.