V oblékání je vzorem Itálie
„Budoucnost vidím v propojení obchodů s e-shopy a sociálními sítěmi,“říká Ladislav Blažek
Jana Divinová redaktorka MF DNES
nebude. Rozhodně bychom ale v našich obchodech nebo modelové šicí dílně krejčovské učně na praxi uvítali a věřím, že někteří by po skončení studia u nás zůstali. Tato odbornost rozhodně na trhu práce chybí a bylo by fajn, kdyby si toho všimlo ministerstvo školství a například ve spolupráci s Asociací textilního-oděvního-kožedělného průmyslu se tím začalo zabývat.
Pokukujete po pracovnících ze zahraničí jako v jiných oborech?
U pracovních pozic, kdy jsou krejčí ve styku se zákazníky, si z důvodu jazykové bariéry nedovedu představit pracovníky z ciziny. Ve výrobních dílnách by to asi možné bylo, ale máme ještě pár let, abychom našli způsob, jak do tohoto oboru přivést mladé české studenty.
Co by měl umět absolvent, který by chtěl pracovat ve vysoké módě?
V našich obchodech je krejčí vždy součástí prodejního týmu. Zákazníci tuto službu vysoce oceňují, ideálem je krejčí, který kromě dokonale zvládnutého řemesla má znalosti z konstrukce oděvů, přípravy střihů a zbožíznalství. My si samozřejmě své pracovníky proškolíme, ale určitě by bylo lepší, kdyby přicházející mladí lidé měli alespoň základní znalosti z různých oblastí oboru. Práce u nás je trochu specifická, protože používáme hodně technologií, vyžadujeme znalost cizích jazyků a schopnost práce s počítačem, takže ty znalosti dnes musí být širší než kdysi.
Jak dlouho trvá, než takového absolventa zaučíte?
Přibližně rok. Samozřejmě v případě, že má zájem a chce pracovat.
Čím si vysvětlujete úpadek krejčovství v Česku?
Především neúspěšnou privatizací českých oděvních podniků v 90. letech. Kvůli tomu mzdy v celém odvětví stagnovaly a krejčovské řemeslo se dostalo na okraj zájmu. Navíc to byla doba obchodních zástupců a poradců všeho druhu.
Módní byznys je extrémně konkurenční prostředí, ve kterém se nedá podnikat bez silných obchodních značek zavedených u spotřebitelů. České oděvní podniky v devadesátých letech uměly kvalitně šít, ale chyběly jim právě ty obchodní značky, proto neuspěly.
Ovlivnil situaci také příliv levné módy z Asie?
Částečně ano, ale je to také výmluva a neschopnost se přizpůsobit situaci. Konkurence je přece motorem pokroku lidstva a musí se hledat cesty, jak s ní bojovat. A mám úspěšný příklad – několik našich slovenských výrobních partnerů to dokázalo. Přežili těžké časy, zaměřili se na vysokou kvalitu krejčovského zpracování a dnes výborně prosperují.
Kdy na tom byl tuzemský oděvní průmysl lépe?
Blažek po 26 letech největším českým módním domem, který se specializuje na pánskou módu a kolekce pravidelně představujeme na Mercedes-Benz Prague Fashion Weeku.
Co se stalo s lidmi, kteří ve zmíněných podnicích pracovali?
Ti tu ještě jsou, ale pomalu se blíží do důchodového věku. Mladí lidé se do oboru nehrnou. To je problém, který by se měl začít řešit, pokud nechceme o českou oděvní tradici přijít.
Kdo jsou vaši zákazníci?
Muži, kteří vyžadují vysokou kvalitu, mají rádi český design a oceňují originalitu našich kolekcí, které vyrábíme v malých sériích. Na věku až tak nezáleží. Každému je přece tolik, na kolik se cítí.
My jsme si dali za cíl, aby naši zákazníci v Česku a na Slovensku chodili stejně oblékaní jako v Itálii. Pracujeme na tom již 26 let a s potěšením mohu konstatovat, že se nám dílo daří. I když jsem předpokládal, že to půjde rychleji.
Jak změnil váš obor internet?
E-commerce je rozhodně věc, kterou mladá generace ráda a stále více využívá. Hodně záleží, na jaké úrovni módy se pohybujeme. U módy typu fast fashion (cenově dostupnější móda snažící se rychle reagovat na nejnovější trendy z předváděcích mol, pozn. red.) jsou dnes počty zákazníků v desítkách procent. U značkové módy zákazníci vybírají on-line, ale nakupují off-line.
V našem případě elektronický obchod funguje primárně jako výloha pro celou síť našich obchodů, tržby dosahují šesti procent z celkového obratu a každoročně mírně rostou. Naši zákazníci dávají stále přednost osobní návštěvě. Rádi si nové kolekce vyzkoušejí, využijí odborné rady našich prodejních poradkyň nebo krejčích, dají si kávu a někdy i sklenku prosecca, nebo si počkají na úpravu. Je to dost osobní záležitost.
Blažek zaměstnává na pozici pánský krejčí přibližně 50 lidí, takže na založení vlastní školy to asi stačit nebude.
Takže to nevypadá, že byste se časem přesunuli na internet a zrušili kamenné pobočky?
My naopak do našich kamenných poboček investujeme a přestavujeme je do nového maloobchodního konceptu, aby se u nás zákazníci cítili maximálně pohodlně. Budoucnost vidím v omni-channelu, tedy totálním propojení obchodů s e-shopy a sociálními sítěmi. Každý zákazník si tak sám rozhodne o své nákupní trase.
Dali jsme si za cíl, aby naši zákazníci na Slovensku a v Česku chodili stejně oblékaní jako v Itálii.
Jak se do oděvního průmyslu promítly technologie?
Vlna merino, ze které převážně šijeme, je nejlepší přírodní vlákno. V zimě hřeje a v létě chladí. Italské textilky, od nichž tyto látky nakupujme, za posledních dvacet let prošly obrovskou technologickou modernizací. Tyto látky jsou odlehčené, někdy strečové a méně se mačkají, což zásadně přispívá ke komfortu nošení. To je obrovský pokrok.
V oděvní výrobě zasáhly technologie převážně do předvýrobní fáze. Konstrukce oděvů a přípravy střihových plánů běží za pomoci specializovaných počítačových programů. Komunikace s výrobními závody tak může probíhat elektronicky.
V posledních letech se staly populárními portály typu Fler, kde amatérské i profesionální švadleny nabízejí své produkty. Co si o tomto fenoménu myslíte?
Mám pocit, že lidé mají do toho řemesla chuť. Zatímco na začátku devadesátých let se na řemesla pohlíželo jako na něco pod úrovní, dnes si všímám, že když někdo něco řemeslného umí, tak ho lidé spíše obdivují.