Afghánistán potřebuje Tálibán
Západ v čele s USA sice slibuje, že pomůže zajistit bezpečnost v Afghánistánu, bez dohody s Tálibánem toho však nedosáhne.
nejlepší. Lavírování afghánského prezidenta Gháního mezi Indií a jejím rivalem Pákistánem rovněž nepřispívá ke stabilitě v zemi. Je evidentní, že řešení situace strategicky významně položeného Afghánistánu, i s ohledem na téměř 17 let trvající neúspěšnou mírovou obnovu, která USA stála více než Marshallův plán, nemá vojenské řešení. Představa, že afghánské národní síly budou někdy natolik vycvičené, a hlavně loajální k vládě v Kábulu, je iluzorní. Dokladem je letitá snaha Západu a nevalné praktické výsledky.
Od některých politiků slýcháme, že se s teroristy nevyjednává. Příklady z minulosti (IRA, ETA) dokazují, že to není pravda. A jak bylo výše popsáno, s Tálibánem se vyjednává. Nejmenší úspěchy mají bohužel USA, dílem i proto, že Američané v roce 2016 zabili vůdce Tálibánu Mansúra, když se vracel z jednání v Íránu.
Smutnou pravdou je, že zájmy zemí sousedících s Afghánistánem, Ruska, USA i dalších jsou natolik rozdílné, že nemohou v praktické rovině vést k ničemu jinému než k chaosu. Za nejnebezpečnější výsledek považuji snahu o etablování Islámského státu, který je na rozdíl od Tálibánu kdykoli připraven vyvážet džihád daleko za hranice a ohrožovat tak řadu zemí.
Jedinou sílu, která tomu může zabránit, představuje Tálibán, což na jednáních jeho představitelé nabízejí výměnou za to, že se ze země stáhnou zahraniční jednotky. Tento požadavek je teď obtížně přijatelný, neboť by se to dalo považovat za prohru Západu, jmenovitě USA. A proto budeme poslouchat nereálné sliby o zlepšení bezpečnosti v Afghánistánu Západem, aniž k tomu má odhodlání, sílu a vhodné mezinárodně politické ovzduší. Je otázkou, zda i příspěvek Česka povede k tomu, co je žádoucí. Ke stabilitě v Afghánistánu, která je nutným předpokladem pro stabilitu celého regionu. Jsme sebevědomá strana, tloukli se vždy v prsa sociální demokraté. Teď, když na ně z jedné strany tlačí prezident Miloš Zeman a z druhé jim hrozí předčasné volby, však vypadají spíš jako otloukánek. A nejžhavější kandidát na šéfa ČSSD Jan Hamáček ustupuje a tvrdí: „Budeme vybírat jenom špatná nebo horší řešení.“Nevěsta tedy už vlastně Andreji Babišovi říká na účast ve vládě: ANO.