Moravec: Hlava přesvědčí tělo, a to se pak vyždíme
Sklidem rutinéra chystajícího se na čtvrtou olympiádu absolvoval perfektní pondělní trénink, v jehož průběhu neřešil žádný problém. Opět nadchází jeho čas. Ondřej Moravec by totiž mohl vyučovat předmět „Jak se připravit na vrchol sezony“.
I když nemíváte dobrý prosinec, na olympiádu nebo mistrovství světa se vždy nachystáte skvěle. Jak tedy zní váš recept?
Je to o koncentraci. Dokážu svému tělu vysvětlit, že takový vrchol přijde a že bude během těch dvou týdnů maximálně vyždímané.
Takže jde vlastně o hlavu?
Ano. Hlava přesvědčí tělo. Díky tomu z něj nejspíš umím na vrcholné akci vydolovat naprosto všechno, co se dá – a až potom bývám často
V Pchjongčchangu mají zatím na tréninku „jen“15 pod nulou, toto číslo je však zavádějící. „Zdejší silný vítr mráz umocňuje. Hrozí omrzliny především nosu, brady a uší,“říká lékař týmu Vladimír Dobeš.
Extrémem jsou zde sjezdy. „Při nich strašně fouká, vy jedete padesátkou a pocitová teplota je minus 40,“poukazuje Ondřej Moravec. totálně vyřízený. Jako po minulé olympiádě v Soči.
I samotný trénink však směřujete k vrcholu zimy, ne?
Ale ten mi postaví trenér. Já ho tak z 90 procent splním a jen nějakých 10 procent si nechám na určitou vlastní improvizaci.
Už máte ověřené, co potřebujete udělat v lednu navíc?
Třeba víc suché střelby nebo určité koordinační cviky. Zdánlivé drobnosti. Jenže i díky nim nabude má hlava pocitu, že tělo je na vrchol líp fyzicky připravené.
Mnohé sportovce zároveň dovede nabudit lehká předzávodní nervozita. Vás také?
Určitě. Teď je na ni ještě brzy. Dostaví se většinou až při posledním oficiálním tréninku před závodem, kdy už bude areál připravený na den D. A potom samozřejmě těsně před startem. Nestoupá mi tep, cítím však určité napětí na těle.
Které byste měl ve startovní bráně uchopit a překlopit do výbušnosti na trati?
To je přesně ono. Jakmile vyjedu, měl bych se uvolnit a skočit do toho závodu.
O letošní olympiádě se říká, že bude podmínkami z nejtěžších. Sejdou se při ní kombinace velkého mrazu, větru, nočních startů i složitější aklimatizace.
Z tohoto pohledu jde opravdu o extrémní hry. Už chybí jen to, abychom závodili v nadmořské výšce 1 600 metrů místo zdejších 800 metrů. Navíc se tady vítr vytrvale točí, při tréninku pořád přecvakáváte mířidla. Ale ještě je dost času, abychom si vše osahali.
Jak zvládáte aklimatizaci, s níž jste míval vždy velké potíže?
Nad očekávání. Spím do deseti, posnídám, ve dvě obědvám, v deset večeřím, v jednu jdu spát. Od
Fíglem suverénně největšího zmrzlíka z týmu Jaroslava Soukupa jsou dvojité rukavice, jejichž silnější návleky těsně před střelbou sundává a po ní opět nasazuje.
„Jenže než do těch válečků prsty zase nasouká, má s tím spoustu opletaček,“říká Michal Šlesingr. Moravec si raději tejpuje horní část prstů. Trenéři jim radí, ať uvolňují na trati sevření holí a prsty si promačkávají a prokrvují. „Nejvíc krve si berou při závodě velké svalové partie a na periferii jí už moc nezbývá,“poukazuje Vítek.
Další důležitá věc: „Co nejmíň sahejte na to železo při manipulaci se zbraní,“připomíná Rybář. Studený prvního dne nemám s aklimatizací problém. Je znát, že jsme předtím byli osm dní v Kazachstánu a pak letěli jen kousek. Belgičan Roesch mi naopak líčil, že po přímém letu z Evropy tu byl totálně rozsekanej další tři dny. A to letěl v byznys třídě.
Nápad se soustředěním na půli cesty v Almaty se tedy osvědčil?
Rozhodně. Jen úvodní trénink jsem v Pchjongčchangu nezvládl psychicky, protože jsem nebyl připravený na tak velký mráz. Než jsem dojel na střelnici, zmrznul jsem a hodinu a půl potom rozmrzal. Pak už jsem se na mráz psychicky nachystal, a i když šlo o relativně těžký trénink, zvládl jsem ho bez problémů.
Ze Soči 2014 máte tři medaile. Co bude pro vás úspěchem tady?
Těžko říct. Půjde skutečně o hrozně obtížné závody. Ale po Soči jsem získal i další medaile z mistrovství světa (celkem čtyři), určitě jsem sem nepřijel s pocitem, že musím někomu něco dokazovat, to by mě jen zbytečně dostávalo pod tlak. Chci se pokusit využít šanci. I přesto, že se v průběhu sezony bojovalo většinou jen o třetí místo, to si řekněme upřímně.
Za Martinem Fourcadem a Johannesem Bö.
Moc jiných biatlonistů než ti dva se dopředu nepodívalo. Jenže taky jsou to jen lidi a dělají chyby. Speciálně na těchto největších závodech se mi potvrdilo, že i od těch papírově nejlepších přichází těch chyb víc. Takže šanci mám. Stačí, když ty chyby nebudu dělat sám.