P Poslední kapka
Po Janu Hamáčkovi a Milanu Chovancovi přináší MF DNES rozhovor s třetím kandidátem na předsedu ČSSD: Jiřím Zimolou.
řed prezidentskou volbou byl jednou z hlavních postav platformy Zachraňme ČSSD!, která kromě jiného podporovala znovuzvolení Miloše Zemana. Nyní Jiří Zimola sám kandiduje na předsedu strany a říká, že Zeman „svými radami může ČSSD pomoci“. A připouští, že by za určitých okolností mohl ustoupit Janu Hamáčkovi a být ve vedení „jen“jako místopředseda.
V minulosti jste často pronesl zdrcující kritiku vedení nebo sepsal seznam bodů, kterými by se mělo řídit, ale nakonec jste nikam nekandidoval. Řada lidí vám to má za zlé. Nevidíte to zpětně jako chybu?
Musím vás opravit, dvakrát jsem kandidoval na funkci řadového místopředsedy. Poprvé v roce 2011, podruhé 2013, kdy jsem se nakonec kandidatury vzdal ve prospěch Milana Chovance, jenž se tak místopředsedou stal. Od té doby jsem vedení ČSSD opakovaně nabízel pomocnou ruku a zdůrazňoval, že jim mohu pomoci z jakékoli funkce i bez ní. Že jsem čas od času vyjádřil názor, který vedení slyšet nechtělo, bylo vždy v zájmu ČSSD, nikoli v zájmu vytváření si pozice pro zisk nějaké funkce. Na posledním březnovém sjezdu už nebyla žádná vůle nejužší vedení změnit. Řada lidí se v kuloárech vyjadřovala, že si uvědomují, že se strana řítí do volebního průšvihu. Ale možná si trochu alibisticky vytvářeli prostor pro hození odpovědnosti na tým, který si najmenoval Bohuslav Sobotka.
Nyní kandidujete přímo na předsedu, byť jste to dlouho odmítal. Co se stalo kromě toho, že vyšetřování kauzy stavby vaší chalupy na Lipně nad Vltavou skončilo jako promlčený přestupek?
Sociální demokracie není v jednoduché situaci. Možná, že souboj kandidátů na předsedu může být misí „sebevrahů“. Protože ta mise nemusí být úspěšná. Rozhodl jsem se, když jsem nezaznamenal zájem ze strany lidí, které mám zařazené jako respektované odborníky s bohatou stranickou i profesní minulostí. Když jsem viděl, kdo se o post ucházet hodlá, řekl jsem si, že to té straně dlužím, dlužím to svým delegátům, kteří mě několikrát vyzývali ke kandidatuře na nějakou funkci v ČSSD.
Kandidaturu na předsedu jste oznámil až v době, kdy už bylo známo, že se o funkci šéfa ČSSD budou ucházet Jan Hamáček s Milanem Chovancem. Ani oni tedy podle vás nejsou respektovaní odborníci s bohatou stranickou i profesní minulostí?
Kromě nich jsou tam ještě další čtyři nebo pět kandidátů. Oni oba byli ve vedení ČSSD. Přece jen bych je odlišil. Jan Hamáček byl v pozici řadového místopředsedy, který se možná jen vezl s minulým vedením. Milan Chovanec byl statutárním místopředsedou, jenž posléze stranu vedl v rámci nešťastně zvoleného triumvirátu, jenž nám ve volbách moc nepomohl. A navíc, na rozdíl od Jana Hamáčka jsem po volbách zaznamenal výroky Milana Chovance, že si svoji odpovědnost uvědomuje, a tudíž hodlá stranu pouze dovést do mimořádného sjezdu a na něm už nekandidovat. To, že 28. ledna názor změnil, pro mě bylo poslední kapkou při rozhodování, zda kandidovat.
I proto, že exministrovi vnitra Chovancovi zazlíváte, že „napomohl“policejnímu vyšetřování v kauze Lipno?
V politice musíte odhlédnout od některých případných osobních animozit. Musíte se skutečně snažit jednat v zájmu vyššího celku, v tomto případě ČSSD. Možná mé vymezování vůči Milanu Chovancovi souvisí i s tím, že na základě mailů, ohlasů na sociálních sítích i při debatách osobních i telefonických zaznamenávám, že by strana pod vedením Milana Chovance neměla nakročeno k lepším zítřkům. V politice jsem si zvykl na lecjaké podrazy. A víra v to, že nakonec se pravda stejně vyjeví, pro mě byla důležitější než okamžité problémy nebo stresy, které s tím byly spojené.
O favoritovi volby Hamáčkovi, mluvíte smířlivě. Dokonce jsem slyšel, že se spolu nakonec dohodnete – v předsednickém boji mu ustoupíte a stanete se jeho místopředsedou. Bude to tak?
Přečetl jsem si, že mě Jan Hamáček řadí mezi významné představitele jednoho z výrazných názorových proudů v ČSSD. Možná jsem rád, že jsem představitelem nějakého názorového proudu, protože to bezesporu oživuje vnitřní život strany a nutí to zastánce jiných názorových proudů se o naše postoje zajímat. Jestliže má ČSSD opravdu po sjezdu táhnout za jeden provaz – což je poslední šancí na její přežití – pak se nemůže stát, co se dělo v posledních letech. Tedy že jsou nositelé jiných názorových proudů potlačeni, udupáni a eliminováni. Proto bych celkem přivítal, aby ze sjezdu vyšel tým, který bude po názorové stránce víceproudý.
Takže by vás ani nemrzelo, kdybyste souboj o předsedu prohrál a stal se „jen“Hamáčkovým místopředsedou?
Naprosto otevřeně říkám, že do sjezdu jdu s tím, že chci straně nabídnout své služby z pozice předsedy. Myslím, že jsem na to nasbíral dostatek zkušeností a mé jméno je snad dostatečně známé. Ale abych si bral stranu jako rukojmí svých případných ambicí, to nikdy neudělám. Bude-li situace na sjezdu taková, že by skutečně hrozilo rozpolcení strany, že neodejdeme sjednoceni, tak bych opravdu velmi zvažoval, zda mají převážit moje ambice, nebo zájem celé strany.
S Hamáčkem máte dost podobný názor na případné fungování ČSSD ve vládě. Oba jste pro, oba připouštíte, že by v ní premiérem mohl být trestně stíhaný Andrej Babiš.
Především jsem rád, že se většina kandidátů do vedení ČSSD začíná přiklánět k názoru, který jsem řekl už někdy před třemi měsíci po volbách. Tedy že povinností každé politické strany je prosazovat svůj program pro ty, kteří ji volili, nebo chtěli či mohli. A že prosazování tohoto politického programu je obtížnější z opozičních lavic než v exekutivní funkci. Nesmíme ale dopustit, aby si veřejnost mohla myslet, že za naším případným vstupem do vlády Andreje Babiše je jen a pouze snaha získat nějaké výhodné prebendy, nějaká ministerská křesla.
O ministerská křesla jde při vstupu do vlády vždycky. Podle mých informací jsou ve hře resorty obrany, spravedlnosti, dopravy a zahraničí. Jsou to podle vás dostatečně kvalitní ministerstva, na nichž by se ČSSD mohla „předvést“?
Nechci se vyjadřovat ke konkrétním postům. Rozhodně jsou tyto resorty důstojnější než třeba ministerstvo kultury nebo resort pro lidská práva. Jakkoli nechci, aby to vyznělo, že ty nepovažuji za důležité. Sociální demokracie by v případném vyjednávání měla získat důstojnou roli ve vládě co do počtu křesel i co do druhu ministerstev. Ale pořád je to až na druhém, spíše třetím místě. Nejpodstatnější by bylo, jaké programové priority ČSSD můžeme splnit. A zadruhé, jaké budou reálné mantinely jednání vlády. Jinými slovy, jak bude dosaženo toho, aby žádný z koaličních partnerů nemohl být opakovaně většinově přehlasováván a jeho role tak byla nedůstojná.
Máte patnáct poslanců. Jak by chtěl člen vedení ČSSD Jiří Zimola vysvětlovat například řadovému poslanci Bohuslavu Sobotkovi, že má zvednout ruku třeba pro zdanění církevních restitucí?
To je, bohužel, těžká otázka pro ČSSD. Protože stávající poslanecký klub byl přece pečlivě vybrán sobotkovským vedením. Koneckonců já neměl vůbec možnost se o poslanecký mandát ucházet, protože patrně existovala obava, že bych se tam mohl díky preferenčním hlasům dostat i z 22. místa. A to asi vedení nepotřebovalo. Je ale povinností budoucího vedení ČSSD s poslaneckým klubem jednat a přesvědčit ho, že by mělo být prohlasováno, co se vyjedná. Zadruhé předpokládám, že by parametry finální podoby vyjednávání nemělo schvalovat jen úzké vedení ČSSD, ale třeba formou referenda celá členská základna. To je podle mého dostatečně silný tlak na zvolené poslance, aby si uvědomili, že jsou poslanci dvaceti tisíc členů ČSSD, a plnili jejich vůli.
Když jsem viděl, kdo se o post hodlá ucházet, řekl jsem si, že to té straně dlužím.