Letní čas. Dědictví dvou světových válek

Občas se říká, že letní čas v Česku zavedl Adolf Hitler. Historie změny času v našich zemích je ještě starší. Do praxe byl letní čas poprvé zaveden za první světové války v roce 1916. Začalo s ním Německo a převzalo ho Rakousko-Uhersko. Platil od konce dubna do 1. října.

V Rakousku to tehdy asi nikdo moc neřešil – císař vstával v půl páté, v pět hodin přijímal první hlášení a v šest snídal. Kvůli jeho brzkému vstávání začínaly státní instituce v Rakousku-Uhersku úřadovat v sedm hodin ráno. Císař byl úředníkům vzorem.

Účelem změny času z běžného na letní má být úspora elektrické energie, která by byla jinak potřeba pro večerní osvětlení. A šetřit bylo nutné zejména ve válečných letech. Nová republika válečné opatření nepodporovala, v roce 1919 se už čas neměnil.

Znovu byl zaveden za druhé světové války. V protektorátu fungoval nepřetržitě od 1. dubna 1940 do 4. října 1942 a pak pravidelně každé léto od roku 1943 až do už poválečného roku 1949.

Historici ale zmiňují i jednu kuriozitu, od prosince 1946 do února 1947 v Československu byl v platnosti i třetí (tehdy nazývaný zimní) čas, kdy se čas posunul od běžného středoevropského o jednu hodinu dozadu.

Každoroční letní čas byl v Československu zaveden znovu v roce 1979. Důvodem byla předchozí tuhá zima i ropná krize. Ustálil se i termín letní čas. Zaváděl se poslední březnový víkend a končil poslední zářijový víkend. Od roku 1996 je letní čas o jeden měsíc delší – trvá až do posledního víkendu v říjnu.