Postavit Lidový dům na nohy je na dva plné úvazky

Naše strana s nejstarší tradicí, ČSSD, si nepřipravila osobnosti do špatného počastí. Podobně jako antizemanovci z Kroměřížské výzvy před prezidentskou volbou. Lubomír Zaorálek z pověstného sociálnědemokratického triumvirátu možná zbytečně svou kandidaturu na předsedu vzdal předem. Milan Chovanec to riziko na sebe vzal. Stejně jako Jiří Zimola se svou patálií s chalupou. Možná se ještě někdo objeví, ale určitě to nebude cosi jako kdysi deus ex machina v podobě Miloše Zemana.

A tak logicky má zatím největší naději Jan Hamáček, jakkoli je jeho elektorát dost různorodý. On sám má spolehlivé zkušenosti z parlamentní a zčásti i stranické práce, ale jako politik připomíná ve srovnání s významnějšími sociálními demokraty nejvíc, bohužel, Bohuslava Sobotku. Zatím dokázal přesvědčivě pomáhat udržet v chodu tak významnou organizaci, jako je Sněmovna.

Představa, že by měl v čele rozhašené a zadlužené strany, jak se proslýchá, být ještě ministrem obrany, je tak na úrovni science fiction. I když se na tuto funkci, stejně jako před ním Petr Hulinský, svědomitě připravoval, je to podle mé desetileté zkušenosti na ministerstvu obrany pro civilistu práce na plný úvazek.

I když lze pochopit, že Hamáček chce získat také exekutivní zkušenost, nanejvýš by to mohl zkusit ve funkci vicepremiéra jako lidovec Pavel Bělobrádek. Postavit Lidový dům na nohy je totiž samo o sobě práce na dva úvazky.