Pracovní, či koncentrační? Byla to cesta na smrt
Hlad, bití a těžká práce. Kdo nezemřel na tyfus, toho čekal transport. Cesta z tábora v Letech vedla pro většinu Romů pouze do Osvětimi.
Robert Oppelt reportér MF DNES
ístopředseda Poslanecké sněmovny Tomio Okamura z SPD vyzývá, aby politikům konečně někdo řekl, jak to bylo s táborem v Letech u Písku. Byl koncentrační? Pracovní? Nebo jiný?
Nálepky nyní nechme stranou. MF DNES se rozhodla nechat promluvit pamětníky a jejich potomky. Zaznamenat jejich svědectví, jak se v táboře žilo. A umíralo.
„Tábor byl obehnán dvoumetrovým plotem zakončeným ostnatým drátem,“říká předseda výboru pro odškodnění romského holokaustu Čeněk Růžička. „Neuposlechnutí rozkazu nebo útěk mohl znamenat zastřelení,“popisuje režim tábora.
Tamní řád byl jednoznačný. „Za útěk se trestalo spoutáním do želez. Nejdříve však chyceného vězně seřezali a byl zavřený do speciální budky, zároveň dostal menší příděly jídla. O žádném volném režimu nemohla být ani řeč,“líčí Růžička.
On sám se narodil v roce 1946, jeho matka přežila letský tábor i vyhlazovací tábory v Osvětimi a Ravensbrücku. Většina jeho dalších příbuzných padla za oběť genocidy. „Moje maminka tam byla s celou svou rodinou vězněná, ztratila tam tatínka a své prvorozené děťátko, kterému byly čtyři měsíce. Mně se to osobně hodně dotýká a celé mé rodiny. Já to takto nechat nemohu,“vzpomínal Růžička, který byl ve čtvrtek hostem Rozstřelu na iDNES.cz.
Okamura nejdříve zpochybňoval, že tábor byl hlídaný, a tvrdil, že se lidé mohli volně pohybovat. Pak své výroky upravil a konstatoval, že v plotě byly díry a tábor měl být hlídaný jen tehdy, když v něm zuřila tyfová epidemie. Jeho stranický kolega Miroslav Rozner Lety pro změnu označil za „neexistující pseudokoncentrák“.
Vítejte v pekle
Svědectví Čeňka Růžičky není ojedinělé. Historici i sami Romové shromažďují vzpomínky přeživších i jejich příbuzných. Záznamy vzpomínek vězňů je možné nalézt v mnoha institucích – od třeboňského archivu přes Muzeum romské kultury v Brně po archiv Paměti národa.
„Když jsme dojeli na místo, zjistila jsem, že je to vlastně cikánský tábor, vězení u vesnice Lety, místo za vysokým dřevěným plotem s ostnatými dráty, přeplněný romskými rodinami,“vzpomínala pro server Romea nyní devadesátiletá paní Barbora. Velitel tábora podle ní pravidelně vítal nové Romy slovy: „Vy cikáni, pro vás jsou jen dvě místa, tady a v pekle.“
„Hned první den nám ostříhali vlasy, já je měla až do pasu a táta protestoval. Český dozorce, jmenoval se Baloun, holí, kterou nosili všichni dozorci, otce udeřil do tváře,“vzpomínala, jak to v Letech vypadalo.
„Stále mám před očima scénu, kdy nás dozorci přivedli z práce do tábora a uviděli jsme jednu českou Romku viset za svázané ruce na takovém mučicím kůlu. Vysílením a bolestí omdlela, tak ji vězenkyně odvázaly a ošetřily. Čeští dozorci se na ni zaměřili a zanedlouho zemřela hlady a týráním,“říká pamětnice.
„Moje maminka tam ztratila tatínka a své prvorozené děťátko, kterému byly čtyři měsíce.“
Krutost českých dozorců