Ministr chtěl zkontrolovat poštu, pracovnice ho tam nepustila
Ministr vnitra Lubomír Metnar se ve čtvrtek odpoledne přesvědčil o tom, že nové ministry ještě zdaleka neznají ani lidé v jejich vlastních resortech.
Svou návštěvou se rozhodl překvapit pracovníky depa České pošty v Kladně. Pošta spadá právě pod vnitro. Protože však o sobě ministr nedal vědět předem a pracovnice přepážky ho nepoznala, nevpustila ho dál. Trvala na tom, že to udělat nesmí, a ministrovi nezbývalo než odjet.
Delegace přišla ve čtyři hodiny, kdy už šéfové nebyli v práci. Do malé místnosti vstoupilo zhruba patnáct lidí. „Dobrý den. Mohla byste mi prosím zavolat někoho z vedení?“požádal ministr ženu, která nechápala, co se děje. „No, ona už tu paní vedoucí není. Ani pan zástupce. Co byste potřeboval?“ptala se, jako by šlo o klienta.
Když ji ministr požádal, zda by ho tedy neprovedla sama, pracovnice nejdříve souhlasila. Pak jí však došlo, že odkývala něco, co podle předpisů sama udělat nesmí. Metnar ji tedy poprosil, aby vedoucí zavolala. Ta však nebrala telefon.
Druhou volbou se stal její zástupce, který už mobil zvedl. V tu chvíli se zdálo, že problém je vyřešen, zástupce určitě přijede. Jenže ani
Vězni také často vzpomínají na krutost velitele tábora Janovského a dalších. „Nezapomenu na dozorce, jmenoval se Hejduk, velký, silný chlap, a ten si mladé Romky vodil do kanceláře a tam je bil a znásilňoval. Tohle dělali normálně i jiní dozorci, ale tenhle z nich byl nejhorší. A přesto, že si Romové, kteří se z koncentráků vrátili, na chování ten ministerské inspekci nepomohl.
„Tak bohužel přijet nemůže a já vás dovnitř vzít nesmím,“tlumočila pracovnice depa, když položila sluchátko.
Ministr přesto nechtěl svou návštěvu vzdát.
„Na hlavní pobočce ještě vedoucí určitě bude,“poradila mu nakonec zaměstnankyně depa.
„No výborně. Tak jedeme tam. Ví někdo, kde to je?“zeptal se ministr a delegace odjela.
Ministr zvonil, nikdo neotvíral
Ani na hlavní pobočce se však přepadovka neobešla bez komplikací. českých dozorců stěžovali, nikdo se tím nezabýval,“vzpomíná. Rovněž podle odborníků nemůže být pochyb, co se v Letech dělo. „Rodiny považované v dobovém diskurzu za ‚cikánské‘ byly v Letech hromadně internovány v období mezi srpnem 1942 a srpnem 1943, kdy se tábor oficiálně nazval Zigeunerlager I.,“uvádí ředitelka Muzea romské kultury v Brně Jana Horváthová.
Lety byly založeny v srpnu 1940 jako kárný pracovní tábor pro odsouzené vězně. Pak se z něho stal od března 1942 sběrný tábor a od srpna 1942 to bylo místo, kde byli vězněni lidé považovaní protektorátními úřady za Cikány. Odtud byli posléze odvezeni do německých koncentračních táborů.
Tábor měl české dozorce i velení a byl po celou dobu své existence provozován protektorátními úřady. Po roce 1943 byl původní tábor srovnán se zemí. V jeho sousedství byl v 70. letech 20. století vybudován vepřín. O jeho vykoupení a zrušení loni rozhodla váda.
Stovky mrtvých
Podobný tábor fungoval i na Moravě, v Hodoníně u Kunštátu. Tam panovaly podobné podmínky jako v Letech. „Četníci se k nám chovali velmi přísně. Mlátili nás hlava nehlava. Kdyby mohli zabíjet, tak by to tam také dělali,“zachytil historik Ctibor Nečas vzpomínky jednoho z vězňů. Desítky podobných svědectví zachycuje například jeho kniha Nemůžeme zapomenout.
Lety prošlo zhruba 1 300 osob, stejný počet i táborem v Hodoníně. V Letech zemřelo nejméně 326 osob, v Hodoníně 200, většinou na následky epidemií tyfu. Další cesta z obou táborů vedla do vyhlazovacích táborů, kde většina vězňů zahynula.
„Musíte do prvního patra. Tam zazvoňte,“zněl pokyn pracovnice přepážky. Na zvonění nikdo nereagoval. Dveře se otevřely až po zhruba deseti minutách čekání.
Ani poté, co se Metnar představil, nemohl hned dál.
„Prosím, vydržte ještě chviličku, musím si to ověřit u nadřízených. Hned budu zpátky,“oznámila vedoucí a dveře opět zabouchla.
Nakonec se delegace aspoň na hlavní pobočce dočkala a prohlédla si ji. Ověřila si tak především to, že pracovníci navštívených pošt dodržují předpisy. Ministr neministr.