MeToo mění námluvy. Budou ženy svádět muže?

Společnost

Případ amerického filmového producenta Harveyho Weinsteina a popularita kampaně MeToo vedly k diskusi o vztazích mužů a žen. Obavy z toho, že se nevinné flirtování může změnit v sexuální obtěžování, sdílí mnoho lidí, píše francouzský týdeník L'Express. Podle nedávného průzkumu časopisu Elle si 72 procent mužů do pětatřiceti let myslí, že svádění je dnes mnohem obtížnější než dříve.

„Vznikl dojem, že diskuse o sexuálním obtěžování jsou zcela novým jevem. Je však třeba poznamenat, že každý pokrok v otázce práv žen, jako bylo hlasovací právo nebo jako je boj za stejné mzdy s muži, provázelo znepokojení, že mezi oběma pohlavími budou setřeny rozdíly a svádění už nebude mít své místo,“soudí antropoložka Mélanie Gourarierová ze Státního ústředí vědeckého výzkumu v Paříži.

MeToo rozhodně přispívá k tomu, že je třeba zásadně přehodnotit způsoby svádění poznamenané staletími patriarchátu. „Za mého mládí se považovalo za normální, když muž oslovil ženu v metru. Nikoho nenapadlo, aby si na to stěžoval. Když dnes vidím mladé ženy, které se odváží pranýřovat toto chování, říkám si, že jsme přece jen ušly kus cesty,“říká 57letá Diane. To, co se včera zdálo být na veřejnosti přijatelným, se dnes zdá být nepřijatelné.

„Nepočítám, kolikrát mě někdo zatahal za ruku nebo se na mě přilepil v nočním podniku,“říká 28letá Émilie. „Dlouho jsem to trpěla a říkala jsem si, že to je normální. Svědectví sexuálně obtěžovaných žen na sociálních sítích mě přimělo přemýšlet. Uvědomila jsem si, že tato gesta jsou agresivní a nemístná.“

Mélanie Gourarierová to vysvětluje: „Často si myslíme, že heterosexuální svádění vychází z rozdílů mezi pohlavími. Všechny studie o této problematice však ukazují, že tato diferenciace pohlaví je nezbytně provázena asymetrií, hierarchickým vztahem.“Napadá nás archetyp svůdce po francouzsku, který rozvíjí svůj údajný šarm a je vždy přesvědčen o svém sexappealu. Tato kulturní zvláštnost se stala symbolem, jenž je však pro některé stále více nepříjemný.

„Muži, kteří věří, že vědí o svádění žen všechno, si uvědomují, že jsou někdy na obtíž,“říká Émilie.

Mezi sexuálním obtěžováním a sváděním se skrývá jakási šedá zóna. Čtyřiatřicetiletý Arthur přiznává, že do ní již vstoupil. „Už se mi stalo, že jsem v baru nutil jedné dívce sklenku, aniž bych bral ohled na její zjevné rozpaky,“připouští. „Někdy raději trváme na svém, než abychom ztratili tvář. Strach z prohry nás často vede k neadekvátnímu chování,“zdůrazňuje dvaatřicetiletý Clément.

Když se sváděcí hra zvrhne v obtěžování, co zbývá ze skutečné touhy? Clément prožil zkušenost, která zásadně změnila jeho chování. „Před dvěma lety jsem večer doprovázel dívku, se kterou jsem se seznámil v nočním podniku. Byl jsem přesvědčen, že spolu strávíme noc, než mi řekla, že to nechce. Téměř hodinu jsem ji přemlouval. Druhý den jsem si uvědomil, že to pro ni muselo být hrozné. Cítil jsem se provinile,“přiznává.

„Důležitá je empatie,“říká Mélanie Gourarierová. Dokázat se vcítit do toho, co cítí ten druhý. Jinou cestou může být to, že muž nechá ženu, aby se chopila iniciativy, jak je tomu v Německu nebo ve skandinávských zemích. Nestačí, aby žena převzala iniciativu. Je třeba, aby sváděcí hra byla skutečnou hrou, kde role nejsou předem určeny.

Jak se vymanit z klišé svádění a převzít otěže podle vlastní chuti, oslovit, ale nevnucovat se: o tolika otázkách mohou obě pohlaví přemýšlet. (L'Express, ČTK)