Německo: řetězová reakce slabosti míří k Merkelové
SPD neví, co s ní bude, CDU je nespokojena a zaobaleně dokonce říká, že kancléřka by měla pomalu balit.
Smrtelný pád Martina Schulze, krátkodechého šéfa SPD a sebejmenovaného ministra zahraničí Německa, spustil řetězovou reakci, která dělá z Německa politicky nečekaně nestabilní zemi.
To v situaci, kdy důvěru Němců v politiku nabouralo překvapivě cynické a vyděračské kramářství během vytváření koaliční vlády, při němž hlavní roli u řady účastníků nehrály zájmy státu, ale sobectví.
SPD je ve volném pádu a předvedla se jako zcela nespolehlivá loď. Teprve vnitrostranické referendum za tři týdny ukáže, kam vlastně míří, protože tehdy všichni straníci v hlasování rozhodnou, jestli vůbec chtějí být ve vládě.
Až tehdy se blok CDU/CSU kancléřky Angely Merkelové dozví, zda týdny a noci jednání, především však neskutečné ústupky vůči SPD, které z volebních vítězů udělaly poražené a z poražených vítěze, stály vůbec za to. Každopádně dojednaná koalice vypadá, že stojí na písku.
Proto nynější vlna bude mlátit proti zdi i zdánlivě železnou kancléřkou: když vyšlo najevo, jaký chumel chaosu je SPD, vypadají kapitulantské ústupky, jež Merkelová udělala na účet vlastní CDU a ve prospěch sociální demokracie, jen aby sestavila vládu, o to víc jako zcela amatérské a neprozřetelné.
Z CDU už znějí hlasy, že je potřeba hledat „dynamické, chytré, mladé hlavy“a poslat do vedení „konečně čerstvé, neopotřebované tváře“.
Někdejší předseda Evropského parlamentu Schulz byl před rokem vzývaný jako Mesiáš a Mojžíš SPD
dohromady, nakonec však byl jen metaforou toho, co dnes řada lidí považuje za špatné na „Bruselu“, odkud přišel: byl odtržen, neuměl strhnout, neměl myšlenky a plány pro běžné lidi, jen budovatelské celoevropské vize, protože níž přestal vidět. Jeho slovo neplatilo a nakonec si nestydatě přihrál ministerstvo zahraničí.
Němcům sehrál zvláštní divadlo: po zdrcující porážce se zařekl, že strana půjde do opozice. Dodal, že on osobně nikdy nebude v kabinetu Merkelové. V obojím otočil.
Ozývaly se ojedinělé hlasy, že jeho odchod bez pocty byl jakési vznešené gesto vyspělého politika, který se obětoval v zájmu státu. Ne, jeho spolustraníci ho úplně normálně vyvrhli a vyhnali. Ústředí SPD zaplavily tisíce mailů, že tohle tedy opravdu ne. „Jak jsme se v něm mohli tak zmýlit?“zděsil se deník Tagesspiegel.
Ale Schulz v tom nebyl sám. Dosavadní ministr zahraničí Sigmar Gabriel, jehož se Schulz pokusil vystrnadit, provedl rozhlasový protiútok, v němž se pokusil znemožnit Schulze výrokem své pětileté dcery Marie, která o něm mluvila jako o „tom pánovi s vlasy na tváři“.
„Muži, kteří zneužívají své dcery ve svých osobních bojích o moc, to je stav naší politické elity v Německu,“komentoval to list Bild.
A této SPD dala Angela Merkelová vše, o co si řekli. Der Spiegel zveřejnil karikaturu, jak kancléřka stojí nahá, zatímco sociální demokraté utíkají s jejími šaty. Třiašedesát procent Němců řeklo, že ji koaliční dohoda oslabila. A Merkelová za to teď platí. Byznysová skupina uvnitř CDU řekla, že takovou dohodou se řídit nebude, což zní jako vzpoura. Premiér Šlesvicka-Holštýnska Daniel Günther řekl, že všichni spoléhali na Merkelovou, ale vytvářet obraz strany nemůže jen jeden člověk. Jiný důležitý straník Peter Hauk prohlásil, že Merkelová by si měla „všimnout nápisu na zdi“a „zařídit předání moci v tomto volebním období“.
Německo se nyní dostává na nezmapovanou půdu. Kotva stability? Vzor solidnosti? Teď spíše platí, že země politické nudy se stává dobrodružným územím nejistot.
I když se dlouho píše o nástupcích Merkelové, kancléřka stále nemá v Německu a CDU konkurenta. Ale to neměl svého času kancléř Kohl taky, dokud ho Merkelová nesvrhla.