Cenová stabilita má vždy přednost
Vúterním vydání MF DNES vyšel článek Hrátky ČNB zaplatí veřejnost od ekonoma Lukáše Kovandy. Ten v něm velmi kriticky hodnotí nedávné kurzové intervence ČNB a jejich dopady. ČNB zpravidla nemá ve zvyku za každou cenu „uvádět věci na pravou míru“, mimořádně zavádějící způsob argumentace nás však přiměl k tomu, abychom udělali výjimku.
Začněme fakty. Hlavním cílem ČNB, který je nadřazený všemu ostatnímu, je péče o cenovou stabilitu. Tím přispívá k příznivému makroekonomickému prostředí, což v dlouhodobém horizontu zvyšuje bohatství naší země. V období po finanční krizi, a zejména v době takzvané dluhové krize některých zemí eurozóny, čelila ČNB zcela novým výzvám. V Česku došlo v letech 2012–13 k tomu, že ekonomika začala opět ztrácet dech a inflace padala hluboko pod cíl. ČNB nejprve na podzim roku 2012 snížila úrokové sazby na nulu. Když ani to nestačilo, měla na vybranou: buď přihlížet pokračujícímu hospodářskému poklesu a doufat, že se situace „sama vyřeší“, či zasáhnout. Vybrala si to druhé, i když bylo jasné, že to bude znamenat použití něčeho nevyzkoušeného. Zde je podobnost s řadou jiných centrálních bank.
ČNB proto v listopadu 2013 přijala kurzový závazek na hladině 27 korun za euro vedoucí k oslabení kurzu asi o 5 procent. Pro udržení kurzu bylo nutno intervenovat na devizovém trhu. Za emitované koruny ČNB kupovala eura, kterými navyšovala své devizové rezervy. Cílem oslabení kurzu bylo odvrátit hrozbu deflace, která by bývala mohla prohloubit a prodloužit již tak vleklou ekonomickou recesi.
Brzy po zavedení měnověpolitického nástroje došlo k oživení a zrychlení hospodářského růstu a k obratu na trhu práce. Inflace se po třech letech trvání kurzového závazku vrátila do tolerančního pásma cíle. Delší než původně očekávané období velmi nízké inflace bylo způsobeno zejména tím, že ceny výrobců v eurozóně neustále klesaly.
Kovandou kritizované prodloužení kurzového závazku za horizont konce roku 2016 bylo v kontextu těchto výrazných protiinflačních zahraničních vlivů opodstatněné. Podmínka udržitelného plnění inflačního cíle totiž začala být evidentně plněna až na jaře 2017, když předchozí urychlení cenového růstu na přelomu let 2016 a 2017 bylo z velké části způsobeno jednorázovými vlivy, zejména zavedením EET. Hypotetické ukončení kurzového závazku ke konci roku 2016 by navíc bývalo zkomplikovalo situaci exportérům, kteří by dozajišťování svých kurzových rizik museli provádět v předvánočním období, kdy jsou trhy málo likvidní a kolísavé.
ČNB plní svůj cíl
Co z toho plyne? Zaprvé, ČNB důsledně plní svůj cíl a používá k tomu nástroje, jež vyhodnotí jako nejúčinnější. Zadruhé, nikde v ústavě a zákonu o ČNB není ani zmínka o tom, že jejím cílem je dosahování zisku.
Jinými slovy: primární cíl měnové politiky v podobě cenové stability má vždy přednost před dopady opatření ČNB do jejího hospodářského výsledku. Zatřetí, vedle plnění svých hlavních cílů se ČNB stará o svůj majetek, včetně devizových rezerv, a to s odbornou péčí. V případě správy devizových rezerv ČNB poměřuje jejich očekávaný výnos, riziko a likviditu. V období kurzového závazku výrazně narostly devizové rezervy ČNB.
Od podzimu 2013 do dubna 2017 se v poměru k HDP ztrojnásobily z 22 procent na 67 procent. Samozřejmě od chvíle, kdy koruna po ukončení kurzového závazku začala opět posilovat, dochází vlivem přecenění devizových rezerv k účetní ztrátě. Jednou z cest, jak na to ČNB – jako řádný hospodář – reaguje, je, že část svých rezerv, jež bezprostředně nepotřebuje k provádění své měnové politiky, investuje do výnosnějších aktiv s delším investičním horizontem.
Jaký je závěr? K žádnému „fatálnímu omylu způsobenému několika nevolenými úředníky, za který by draze platila česká veřejnost“, jak píše pan Kovanda, nedošlo.
ČNB zásadně přispěla k udržení makroekonomické a cenové stability v Česku a k nastartování silného hospodářského růstu. Z toho profitují i veřejné finance. Ano, naše centrální banka má ztrátu. Tu však několikrát vykazovala i v minulosti, kdy tento problém nikoho nepálil. Stejně jako dříve totiž tato ztráta nemá vliv na schopnost ČNB dosahovat svých cílů, ani na žádné jiné subjekty. — Marek Mora, člen bankovní rady ČNB — Petr Král, náměstek ředitele sekce měnové ČNB