Ostře sledovaná „První sestra“na hrách
Kdo je zatím nejsledovanější ženou zimních her v Pchjongčchangu? Lyžařka Kallaová? Biatlonistka Dahlmeirová? Zapomeňte. A ani korejská modla Kim ju-na, která zapálila oheň, to není.
Suverénně vede Kim Jo-jong, mladší sestra severokorejského vůdce Kim Čong-una. Její návštěva zastínila v jihokorejských médiích dokonce i první zlatou medaili hostitelské země. Oficiálně je sice hlavou delegace z KLDR devadesátiletý Kim Jong-nam, předseda prezidia Všelidového shromáždění, ale titulní roli hraje právě ona. Vždyť vnučka Kim Ir-sena je první členkou vládnoucí dynastie Kimů, která Jižní Koreu kdy navštívila. Její podání ruky s jihokorejským prezidentem Mun Če-inem při zahájení her obletělo svět s podtitulkem „stisk míru“.
Kim Jo-jong je ve skutečnosti pro mnohé záhadou. Informací o ní existuje pramálo. Že studovala ve Švýcarsku? Snad. Je vdaná? Kdo ví. Narodila se... kdy vlastně? Jihokorejská tajná služba uvádí rok 1987, CIA rok 1989. Tím více je nyní jihokorejskými médii pitván a komentován každý triviální detail jejího pobytu, i za pomoci superzpomalených televizních záběrů.
Že má v obličeji výraz sfingy, jak se tradovalo? Naopak, na všechny se usmívá.
„Je Ivankou Trumpovou Severní Koreje,“říká o ní Sue Terryová, bývalá analytička CIA pro Severní Koreu. Mimochodem, americká „První dcera“přiletí na rozdíl od „První sestry“na zakončení her.
Skutečně však mohou Kim Jo-jong a tato olympiáda zmírnit napětí na poloostrově? Nebo půjde jen o další dvoutýdenní hru na vstřícnost před očima světa, stupňujícího sankce vůči raketami hrozící KLDR?
V roce 1988 skončil olympijský pokus o smíření před letními hrami v Soulu naprostým krachem. Tentokrát je toho tolik jinak. Jihokorejský prezident Mun na mnohé působí jako snílek, když tvrdí, že za pomoci her se chce dopracovat k jednotě Korejského poloostrova. „Olympiáda může být svíčkou, která zapálí světlo míru,“pateticky pronáší. Loni Munova administrativa věnovala osm milionů dolarů na dva humanitární projekty OSN pro Sever. Nyní Jih platí olympijskou výstroj severokorejských hokejistek a ubytování i stravu stovkám tanečnic, roztleskávačů a umělců.
Jižní Korea zároveň úzkostlivě informuje své spojence z USA o každém kroku směrem k delegaci KLDR, přestože některé z nich právě neladí se sankcemi Západu vůči Severní Koreji. Vůbec vedoucí představitelé USA na korejské sbližování s příliš vlídnou tváří nehledí. A to i přesto, že politický liberál Mun s nimi už dříve vyjednal odložení jihokorejsko-amerického vojenského cvičení až po skončení her.
Viceprezident USA Pence se vymluvil z účasti na slavnostní večeři pro vysoké představitele států, jakmile se dozvěděl, že má sedět u jednoho stolu s Kim Jong-namem, lídrem delegace KLDR. Když poté při zahájení her vstoupil na stadion společný korejský tým, ani nezatleskal.
Analytička Terryová varuje před přílišným jihokorejským oblouzněním z Kim Jo-jong: „Je to totalitářka s lidskou tváří. Vystupuje jako vyslankyně dobré vůle země, která si dobrou vůli nezaslouží.“
Zato zcela opačný přístup předvádí prezident MOV Thomas Bach. Po sérii sportovních skandálů spojených i s MOV spatřuje v „korejské misi“šanci na vylepšení image. Pokud by se totiž skutečně podařilo dosáhnout většího pocitu bezpečí na poloostrově, byl by to pochopitelně pro propagaci práce MOV mistrovský kousek.
Ovšem teprve po hrách, až a jestli vůbec usednou obě země k jednacímu stolu, poznáme pravý efekt dnešních dnů.
Nezapomínejme, jde o režimy zcela antagonistické a prakticky neslučitelné. I naprostí sportovní analfabeti v posledních letech pochopili, co je biatlon. Zasloužili se o to naši sportovci, kteří vybojovali olympijské medaile. Na letošních hrách v Jižní Koreji k nim přibyli bronzová Veronika Vítková a stříbrný Michal Krčmář. Snad ještě nezvoní ledový zvonec a české zimní pohádce není konec.