Zrod tiché hvězdy
Deset let čekání Veroniky Vítkové na velkou individuální medaili skončilo. Aneb dlouhá cesta od Pchjongčchangu k Pchjongčchangu.
Miroslav Němý reportér MF DNES v Pchjongčchangu
e opřená o plůtek a odpovídá, ještě s velkou nejistotou v duši. Kolikátá budu? Dočkám se konečně? Nebo ten nablýskaný kousek kovu, kvůli kterému se celou dobu štvu a dřu, opět proklouzne k jiným?
A do toho všeho biatlonovým olympijským areálem burácí: „Verčo, děkujeme!“
Veronika Vítková se rázem usmívá. To jsou vaši fanoušci? „Vůbec nevím. Zřejmě jo!“
Už v ten moment je má a šiky příznivců drobné slečny VV budou rychle houstnout. Přerod v hvězdu je dokonán o pár minut později: Vítková hned v úvodní den biatlonových zápolení urve ve sprintu bronz, Česko má první medaili z her.
„Je to až neuvěřitelné. A krásné. Moc mi to nedochází,“líčila a podobně neuvěřitelné vlastně je, že tohle je první velká individuální „placka“v její kariéře.
Tolik let zápolí s ostatními, tolikrát se jí povedly závody Světového poháru, dobyla štafetové medaile na mistrovství světa i na olympiádě, ale sama za sebe? Nic. Přitom na světové šampionáty jezdí od roku 2008, první s reálnými ambicemi zažila v Jižní Koreji rok poté. Na stejném místě jako teď. Deset let řehole. Spletitá cesta od Pchjongčchangu k Pchjongčchangu.
Konečně má splněno.
Ano, bylo to dlouhé
Biatlonový boom přinesl barvitý mix nových sportovních osobností. Rozevlátou a výmluvnou Gabrielu Koukalovou. Sběratele medailí Ondřeje Moravce, který v dětství kvůli vzácné chorobě strávil několik měsíců na vozíčku. Tvrdého oponenta ruských dopingových praktik Michala Šlesingra. Senzačního majitele korejského stříbra Michala Krčmáře.
A teď má mezi nimi čestné místo i tichá, v dobrém slova smyslu obyčejná dívka.
„Jo, jsem ráda v ústraní,“kývne, pořád ještě ne úplně připravená na následující medailový humbuk. „Doufám, že se mi to podaří zkorigovat. Nepotřebuju být středem pozornosti. Těmto věcem se spíš snažím vyhýbat.“Vnější vlivy zkrátka minimalizuje. Že je tohle olympiáda, vrchol čtyřletého snažení, sportovní pupek světa? „Snažím se si to nepřipouštět, a ono to jde samo.“Že domácnost sdílí s reprezentačním koučem Markem Lejskem? „Doma se snažíme biatlon neprobírat, vyhýbat se mu. Protože jinak bychom se z toho oba asi zbláznili.“
A věc nejhmatatelnější: že životní individuální závod vyhlížela deset let?
„Když si vezmu, jak dlouho se pohybuju v biatlonu, tak to bylo hodně dlouhé,“souhlasí. „Ale nemůžu říct, že by mě to někdy užíralo. Třeba v Oslu (na mistrovství světa 2016) bylo vidět, že jsem na správné cestě a jednou na medaili dosáhnu. Což se teď podařilo.“
Naše stará dobrá Verča
Když Vítková absolvuje povinnou je Veronice Vítkové. Michal Krčmář je o dva roky mladší. Na stupních vítězů anglickou tiskovou konferenci pro medailistky, nijak si to neužívá. Nepotrpí si na košaté projevy, víc jí sedí život v ústraní. A poctivá řehole. „Za tu dřinu si to zaslouží,“hodnotili shodnými slovy šéftrenér Ondřej Rybář i další kouč Zdeněk Vítek, její vzdálený příbuzný. Jaká je dál? „Je takový uzavřený člověk, jede si to svoje,“vyprávěla masérka Petra Sedláčková. „Je tak zkušená závodnice, že v sobě dokáže nervozitu potlačit. A letos mi přijde uvolněnější. Když se člověku daří, jede na vlně. A je to stará dobrá Verča.“
Srovnat Vítkovou v letech 2017 a 2018, to je jako skočit z promrzlého jihokorejského večera ke karibským úsměvům a pohodě. Loni šlo téměř vše šejdrem. Na předolympijské generálce v Pchjongčchangu ve stíhačce odstoupila a bylo jí tak zle, že musela do nemocnice.
Zato nyní září. Našla pohodu partnerskou i sportovní. „Mára (Lejsek) mi hodně pomáhal. Před každým závodem se mě snaží uklidnit,“vypráví. „Ale podíl mají i ostatní. Trenéři, servis, rodina. Všichni.“
Rozdávat úsměvy mimo trať je přínosné, k medailím to však přibližuje pouze z části. V biatlonu jí dle Rybáře pomohla hlavně vyšší jistota střelby.
„Verča tomu dává strašně moc a vrací se do období, kdy figurovala mezi nejlepšími,“říká Rybář. „Je to hlavně díky její vyrovnanosti v hlavě. A ještě můj subjektivní pocit: jsme tady jeden tým, věříme si a pak můžou být trenéři i sportovci trochu uvolněnější. A ona je tu opravdu v dobré náladě.“
V dobré? To asi není dost silný výraz. Čekatelka se totiž aktuálně nachází v rozmaru medailovém.