Slečna Veronika a její velký medailový kolotoč

Zápisník Miroslav Němý reportér MF DNES

Tady už to konečně vypadá jako v pořádně rušném centru her. Široká řeka je pokrytá krustou ledu, na promenádě vlají zástavy všech účastnických zemí. Z hotelů září stroboskopy. A do tmy ční Olympijský stadion.

Zde nahlas tluče srdce akce zvané Pchjongčchang 2018.

Ze všech těch, co se do Jižní Koreje přijeli v první řadě po coubertinovsku zúčastnit a splnit si tím sen, se až sem dostane zlomek. Tu se sláva proměňuje ve zlaté, stříbrné a bronzové kusy kovu. Medal Plaza. Medailové náměstí. „A mně až na pódiu došlo, že to není sranda. Že ji fakt mám,“pronáší Veronika Vítková.

Brzy ji vystřídá i Michal Krčmář, a bude-li olympiáda úspěšná tak jako strhující úvodní biatlonový víkend, zástupy krajanů se rozšíří.

Kulisa je působivá, jen kdyby ji nekazila příšerná fujavice: obří prostor pro dekorované, tleskající dav a za ním ještě jednou vlajky všech zemí, nyní však krásně osvícené a seskupené do kruhu. Tady pánové pěti kruhů olympijských rozdávají jedny z nejcennějších předmětů sportovního univerza.

Vítkové blahopřeje vskutku nesourodé duo: bývalý fenomenální sovětský sprinter Valerij Borzov, nyní člen MOV, a spolu s ním šéf Mezinárodní biatlonové unie Anders Besseberg – biatlonisté si přitom kvůli aktuální dopingové vlně s Rusy prožili svoje.

Nekažme však politikou chvíle ryzího štěstí. Je přesně 19.36 a Vítková se dočkala. Poskočí si, zapumpuje rukama, směje se na celé kolo. Pak sundává pletenou rukavici, součást olympijské kolekce, aby si medaili lépe ohmatala, ale za pár vteřin ji zase má na ruce. Ta zima se nedá snášet. Když následně do své „placky“kousne, má bizarní prožitek: „Málem mi přimrzla k zubům!“

Spíš než bláznivě šťastná je šťastně

„Do vesnice jsem se kvůli dopingovce nedostala před druhou ráno. A dnes jsem se od rána nezastavila.“

unavená. A vidí jasný směr: do postele.

„Budu se snažit si co nejvíc odpočinout, což se mi po závodě úplně nepodařilo,“popisuje střet s realitou. „Do vesnice jsem se nedostala před druhou ráno, protáhlo se to na dopingu. A přijde mi, že dneska jsem se od rána nezastavila.“

Vítejte tedy v medailovém kolotoči, Veroniko. Tuhle jízdu je ovšem i přes popsané provozní záležitosti rozhodně radno prožít.

Jak to záhy pozná Michal Krčmář a kdo ví, kdo ještě po něm.