Sundejte si růžové brýle
Následující text nechce nikomu vzít naději, že romantická láska existuje. Určitě je dost lidí, kteří ji prožili či prožívají. Ale přiznejme si, že kolem lásky jsme vytvořili takovou auru výjimečnosti, že nám nekonečné čekání na prince na bílém koni ztěžuj
Kolem lásky jsme vytvořili takovou auru výjimečnosti, že nám čekání na prince na bílém koni ztěžuje životy.
Manželské etudy Heleny Třeštíkové jsou jedinečným fenoménem – přes pětatřicet let dokumentaristka sleduje osudy šesti manželských párů. V lednu byly odvysílané aktuální díly mapující jejich život v posledních letech. Jen dvě manželství spolu vydržela celou dobu, a ani ta nepřipomínají román z červené knihovny. Tohle není žádný hollywoodský slaďák, ale každodenní realita lásky, kterou až tak často v televizi nevidíte. Dokument by se měl povinně vysílat na středních školách, protože je zrcadlem toho, jaké vztahy skutečně jsou. Bez jakýchkoliv oblbujících kudrlinek.
LÁSKA JAKO VYNÁLEZ
Většina z nás očekává, že v životě zažije velkou lásku. Že potkáme toho pravého, svoji spřízněnou duši, s níž založíme rodinu, budeme spolu šťastně žít, dokud nás smrt nerozdělí. Zamilování, jako podmínku pro vznik partnerského vztahu, považujeme za samozřejmost, něco přirozeného, co provází lidstvo od počátku. Jenže to je omyl. Romantická láska se všemi svými projevy a gesty, která očekáváme, je produktem naší kultury, jenž se objevil ve 12. století. V té podobě, v jaké ji známe, se však rozbujela až před nějakými dvěma sty lety.
Samozřejmě že vzájemnou přitažlivost a pocity zamilování lidé prožívají od pravěku, ale láska rozhodně nebyla důvodem, proč by se dva lidé měli vzít, vytvořit spolu rodinu. Ve starověkém Řecku byla zamilovanost považována za nemoc, šílenství, na které si má rozumný člověk dát pozor. Řecký filozof Platón za nejvyšší formu lásky považoval tu mezi muži, která rozvíjela poznání, byla ctnostná, bez sexuálního kontextu. Kvůli romantice a sexu lidé dělají směšné věci, kterých později litují, proto i ve vzdáleném Římě byla láska buď spojována s vášní (sexem), nebo s oddaností a přátelstvím. Po dlouhá staletí bylo manželství ochrannou institucí, která sloužila k plození a výchově dětí a rozmnožení majetku, vylepšení společenského postavení. Výběr životního partnera byl v rukách rodičů, kteří na svazek nahlíželi jako na byznys – jaké benefity jim a jejich dětem manželství přinese.
A kdybyste si o lásce chtěli popovídat s endokrinologem, rychle by vám vysvětlil, že intenzivní pocity zamilovanosti vás opustí do dvou let. Vztahy, které trvají déle než čtyři roky, jsou s nadsázkou proti přírodě. Tolik oslavovaný cit není totiž nic jiného než smršť hormonů. Proto nikdy se stejným člověkem neprožijete to, co na začátku vašeho vztahu, kdy tělo produkuje chemikálie, které si nezadají s účinky drog. Pod jejich vlivem se mimo jiné „odpojuje“naše racionální myšlení. Hormony mají jediný úkol – vyvolat sexuální touhu, udržet vzájemnou přitažlivost po dobu, kdy jsou děti nejzranitelnější