TMAVOMODRÝ svět
První úpravy bytu v secesním činžovním domě proběhly před lety a přinesly hlavně komfortní bydlení. Filmový architekt Jan Vlček se nedávno rozhodl jít do toho znovu. Tentokrát se pustil do kompletní rekonstrukce a návrhu originálního interiéru.
Měkké světlo připomínající náladu starých holandských obrazů, kontrast teplých a studených barev, propojení originálních prvků s novými – takový je dojem z interiéru, jehož styl podle Jana tvarují světlo, dětství a práce. „Jsem zdejší patriot. V této čtvrti jsem vyrůstal, mám ji rád. Když jsem měl možnost koupit v Praze na Starém Městě byt, neváhal jsem. Život v bytě mi vyhovuje, na dům se zahradou si moc nepotrpím. Poslední dobou sem ale jezdí tolik turistů, že se odsud lidi stěhují. I holubi už odlétli,“konstatuje Jan.
Činžovní dům, který nechal spolu s tiskárnou ve dvoře postavit v roce 1905 Cech tiskařů, stojí naštěstí stranou od rušné Pařížské ulice. „Tiskaři tenkrát nehýřili, vybírali levnější materiály. Například podlaha je ze smrkových fošen – a mimochodem vydržela tu dodnes. Možná i díky tomu, že generace nájemníků přes ně vrstvily PVC,“vysvětluje Jan. Padesátimetrový byt ve čtvrtém patře tvořily původně dvě místnosti, toaleta byla na chodbě. Z té je teď malá prádelna. Z půdy nahoře je už také byt, takže teplo nikam neuniká. Když Jan na delší dobu odjede, temperují prostor topné panely.
NA OTEVŘENÉ SCÉNĚ
Několik let Jan byt pronajímal nebo půjčoval kolegům. Na vzhledu interiéru to začalo být časem znát, takže se rozhodl pro kompletní rekonstrukci. Vyboural příčky, dispozici otevřel, jak jen to šlo. Nosnou stěnu uprostřed oťukal na cihlu. Zeď tak spíš psychologicky než fakticky rozděluje víceméně jednopokojový byt. „Ve výsledku mi to připomíná loft. Určitě i díky velkým oknům s půlkruhovými nadsvětlíky. Snahou bylo zachránit maximum originálních prvků. Když navrhuji interiér někomu na zakázku, snažím se ctít původní místo,“vysvětluje. Kromě podlahy či kachlových kamen zůstala v oknech litá skla. To, že jim je přes sto let, prozradí, když se na ně podíváte – oproti hladkému současnému sklu se v ploše mírně vlní.
Jan Vlček díky své profesi ví, že zasvítit scénu patří k nejtěžším filmovým disciplínám. U bytu si cení přirozeného osvětlení, ale pečlivě vybíral i svítidla. Mezi okna postavil zrcadlo vyrobené z továrního okna. Opticky tak zvětšil prostor, z jedné části bytu je nyní vidět do druhé.
PÁNSKÁ JÍZDA
Ateliér k práci nepotřebuje. Stačí mu pracovní kout v ložnici, kde má notebook a tablet. Stůl je tak malý, že mu s nadsázkou přezdívá vězeňský. Návrhy kreslí Jan ručně, kresbu považuje za nejlepší a nejrychlejší přenos nápadu z hlavy na papír. „V případě, že se něco nepovede, stačí vzít čistý papír a začít znovu.