Karel Haloun Výtvarník a nehrající člen Jasné páky dnes poslouchá desku Here´s Maria Callas. „Jaké to asi bylo,“přemýšlí Karel Haloun, „když zněl její reprodukovaný hlas Warholovou Factory?“ C

o bylo klíčovým zážitkem vašeho dětství? Klíčovým zážitkem celých prvních třiceti osmi let byl život v dusném klimatu totalitního státu.

Vzpomenete si na svůj první obraz, který měl smysl? Od pěti do sedmi let jsem kreslil prorostlé maso podle modelu, který jsem na matce nekompromisně vyžadoval – bílou a červenou pastelkou jsem pokreslil stohy černých čtvrtek. Žádná z kreseb se nedochovala, takže nemohu ověřit, jaký smysl to mělo, vzpomínky ovšem stále žijí.

Kdo byl vaším velkým výtvarným vzorem? Vzory se střídaly, což je dobře, protože by bylo znepokojivé, kdyby se ke stejným idolům upínal sedmiletý klučík i třicetiletý chlápek. Takže od Josefa Lady a Cyrila Boudy přes Jiřího Trnku, Josefa Šímu a Jiřího Balcara až po Andyho Warhola.

A kdo byl vaším idolem hudebním? V patnácti jsem si zamiloval Rolling Stones, z nichž jsem cítil vzdor a přitažlivou energii. Občas mě potěší i dnes, třeba deskou Blue and Lonesome. Jejich strahovský koncert byl splněným snem, ale z Letenské pláně jsem odešel: náhle jsem spatřil biologický jukebox.

Kdy jste se seznámil s Michalem Ambrožem a Jasnou pákou? Michal je bratranec mé první ženy, malířky Venduly Císařovské, a v době našeho seznámení žil už bezmála patnáct let. Měl dlouhé vlasy, rostly mu vousy (!) a ukazovák i prostředník pravé ruky měl žlutý od cigaret.

Sympaťák na první pohled. Jo. Jasná páka se měla narodit dvanáct let po našem seznámení.

Co pro vás z funkce nehrajícího člena Ambrožových kapel vyplývá? Ta funkce byla odvozena od pozice nehrajícího kapitána daviscupové reprezentace Antonína Bolardta. Kromě radostné povinnosti dělat obaly nebo plakáty z ní nevyplývalo nic, tedy pokud neberu v potaz, že neplatím za vstupenky.

Posloucháte a sbíráte vinyly? Poslouchám, je to větší obřad než jiné druhy poslechu. Ale přiznám se, že dnes si pouštím nesrovnatelně méně hudby, než jsem býval zvyklý. A což je trochu smutné, nechybí mi.

Sbíráte něco jiného? Kdeco. Nedávno jsem si koupil Němou barikádu od Jana Drdy, protože sbírám knižní edici upravenou Zdeňkem Seydlem. Odstrašující příklad, kam až vás může sběratelství zavést, antikvárník se na mě díval jako na úchyla! Kdyby navíc věděl, že jsem kreslil tlusté maso...

Například dnes jste hudbu neposlouchal? Ale jo, před chvílí desku Here´s Maria Callas. Pak tu mám ještě připravené album Opera to Dying for, což jsou předsmrtné árie z nejslavnějších oper. Můžu nasadit i aktuální desku kapely Master´s Hammer kamaráda Franty Štorma nebo novinku orchestru Banana Split a Jeho Moralisté, ještě uvidím.

Předáte slovo jinému výtvarníkovi, který má blízko k muzice? Kolegyni Zuzaně Lednické. Ze všech výtvarnic, které znám, se nejvíc věnuje obalům hudebnin. A hlavně její práce se mi moc líbí.