Velký ledový happy end
Hollywood by to nedokázal vymyslet lépe. Takové podmanivé příběhy totiž umí psát jen olympiáda.
Aljona Savčenková dobruslila s partnerem Brunem Massotem volnou jízdu, přemožena emocemi i vyčerpáním padla na led, zhluboka vydechovala, partner si klekl k ní a objal ji. Osm tisíc diváků v hale povstalo a uspořádalo jim bouřlivé ovace vestoje.
Právě předvedli nejlépe hodnocenou volnou jízdu v historii kategorie sportovních dvojic. „Něco tak krásného jsem ještě neviděla,“rozplývala se i legenda Katarina Wittová na tribuně. Stále však neměli jistotu. Na co to bude stačit? Byla to poslední olympiáda, poslední šance na zlato 34leté ledové bojovnice Savčenkové.
Čtyři partnery vystřídala. Na pěti hrách bruslila. Z Ukrajiny odešla do Německa, s Robinem Szolkowym se pětkrát stali mistry světa. Ale pod vlajkou s pěti kruhy se pokaždé cosi pokazilo. Z Vancouveru 2010 i ze Soči 2014 vezli bronz. Szolkowy řekl: „Končím.“Ona snila o zlatu z her dál. Tak dávno o něm snila. Už jako šestiletá holčička, hltající krasobruslení v televizi, bruslila s otcem na jezeře u ukrajinského města Obuchiv a později ho přesvědčila, že s ní bude každé ráno jezdit na tréninky do 50 kilometrů vzdálené haly. Přestože to znamenalo ve čtyři ráno přešlapovat na zastávce autobusu.
Vždy měla silnou vůli. Po rozchodu se Szolkowym ji předvedla opět. Našla si nového partnera, o pět let mladšího Massota. Když ho Francouzi nechtěli do Německa pustit a požadovali za něj 30 tisíc eur, pořádala sbírku, vyvzdorovala si ho, stále nezlomná a zároveň se měnící. Krasobruslařka, která se v minulosti po každé chybě dokázala tak moc mračit, působila najednou šťastně, vstřícně, vděčná za ještě jednu ledovou šanci.
„Málokdy potkám ženu, jež má v sobě tolik ohně a vůle,“říkal o ní Christopher Dean, s nímž vytvářeli choreografii jízd pro Pchjongčchang. Každičký detail tolik probírala. Na institutu IAT v Lipsku se nechala nasnímat speciálními kamerami při twistovaném lutzu, načež jim na 3D modelu počítač vyhodnotil, jaké držení těla bude ve vzduchu ideální.
Ovládli finále Grand Prix, patřili k favoritům her. V krátkém programu však Massot na rozdíl od partnerky debutant na olympiádě ubral salchowu otáčku. Rázem byli před volnou jízdou se značnou ztrátou čtvrtí, zlatý sen se rozplýval a kritici tvrdili: „Zase to nedokáže.“
Massot se topil ve výčitkách, ale Savčenková mu řekla: „Ještě není konec. Máme výbornou volnou. Ukážeme všem, že je to zlatý program.“Později Massot líčil: „Slíbil jsem sám sobě, že udělám cokoliv, aby se Aljona nevracela domů s dalším bronzem. Zasloužila si zlato.“A tak tedy bruslili. Od úchvatně vysokého twistovaného lutzu až do posledních tónů skladby „Hledět na Zemi shora“byli dokonalí. „Chtěli jsme promíchat akrobacii s uměním,“říkala Savčenková a přesně to udělali.
Ale povede se jim vymazat ztrátu z krátkého programu? Dlouhých 25 minut napjatě čekali.
Z první příčky se je marně snažili sesadit Kanaďané Duhamelová–Redford i s prvním čtverným odhozeným skokem v historii her. Mocným závěrem útočili čínští mistři světa Sui a Han, přesto také jim chybělo 0,43 bodu. Zbývali už pouze Rusové Tarasovová–Morozov, paradoxně trénovaní Robinem Szolkowym, bývalým partnerem Savčenkové. Ale Rusové chybovali. Na počítači se rozzářilo pořadí. Dokázali to! Měli svůj zlatý happy end. Čtvrt hodiny nebyli Savčenková a Massot k utišení. Plakali, křičeli, objímali se, zase plakali.
„To je nejlepší chvíle mého života. Neuvěřitelné. Nádherné,“pronášela Savčenková mezi slzami.
Právě stvořili zatím nejdojemnější příběh her v Pchjongčchangu. Navzdory všem nástrahám. Když znovu vjeli na led ke slavnostnímu ceremoniálu, Savčenková před partnerem poklekla na jedno koleno. Výraz díků za vše, co s ní prožil. Dobruslili ke stupňům vítězů, Massot se postavil za ni, uchopil 153centimetrovou drobnou ženu, vyzdvihl ji do výše a postavil na nejvyšší stupeň.
„A teď se můj dětský sen plní,“usmála se Aljona Savčenková.