Kukura jako inspektor Max
Zločin v operetce. Tak se po několika dílech jeví koprodukční seriál Inspektor Max, který po slovenské lednové premiéře dnes začne vysílat i ČT.
Zásadní problém novinky tkví v nejednotné stylizaci. Kéž by se Inspektor Max stavěl jasně jako krimikomedie! Jenže výstředního detektiva zasazuje do vážných kulis, osobních melodramat, prohnilých politicko-mafiánských vazeb.
Krimi selhává
I herecky se pak tříští, představitel titulní role Juraj Kukura provozuje neřízenou klauniádu, zatímco zavilí gangsteři se svým výrazem blíží nechtěné parodii a Robert Hájek coby hrdinův policejní parťák obojímu jen užasle přihlíží.
Výsledek působí jako balkánská kovbojka se záblesky středoevropské ironie, nicméně na převahu kolotočářského barvotisku nad detektivkou se dá zvyknout, dokonce čím ulítlejší, tím je Inspektor Max lepší – třeba když od chápavě korektního jednání s homosexuálem dospěje k jeho silně nekorektní urážce. Zato jako krimi žalostně selhává. Zápletky případů jsou klopotně kostrbaté nejen proto, aby propojovaly Prahu s Bratislavou, soustředěním na nudu podsvětí či spiklenců moci se zbavují tajemství, jež bývá vlastní klasickým soukromým zločinům, a do akčních scén by se raději neměly vůbec pouštět. Navíc Inspektor Max nosí klatbu nepůvodnosti. Jeho křiklavá saka či dojemná vášeň pro pamětnické písně Karola Duchoně znamenají pouze vnějškové odlišnosti postavy, v podstatných bodech však seriál stále připomíná jiné.
A zase dcera
Kukurův hrdina má slabost pro ženy jako kolega kapitán Exner.
Slovensko-český tandem vede pátrání rovněž v historické sáze 1890.
Generační propast mezi kolegy, kterou Inspektor Max symbolizuje třeba nezdravou klobáskou proti zdravé zelenině, koření i krimi Polda; v obou si navíc detektiv z jiných časů hýčká svůj veteránský vůz.
A že má dceru, objevil vedle hrdinů Inspektora Maxe a Poldy též ten z detektivního cyklu Dáma a Král. Nemluvě už vůbec o vyšeptalé šabloně, podle níž si kvůli rebelskému policistovi jeho šéf zoufá, případně jej občas postaví mimo službu.
Sice platí, že v rodinné rovině se podaří pár milých vtipů – třeba o záměně potratu s piercingem, na druhé straně však hrdinovo zázemí obsahuje i věčná klišé s neúplatnou novinářkou či osobní pomstou. Člověku se chce jen věřit, že šaškovský playboy Max nebude muset v rámci dalších obehraných schémat zachraňovat svou dceru vlastními fyzickými silami a že se alespoň v jedné epizodě vynechá pojídání pizzy.