Vědci: Řidiči příliš spoléhají na „asistenty“
Klíčová dopravní tepna funguje již 45 let.
Byť hi-tech vychytávky jako hlídač jízdy v jednom pruhu, systém varování před čelní srážkou či adaptivní tempomat mnohdy dokážou lidem v autech zachránit život, jsou s nimi spojeny i problémy.
Po dvouletém výzkumu na ně upozornili dopravní psychologové z Univerzity Palackého v Olomouci. Zjistili, že část řidičů nemá o bezpečnostních asistenčních systémech ve vozech dost informací, další šoféři na technologie naopak až příliš spoléhají. „Je třeba zdůraznit, že lidé nemohou dát ruce z volantu. Příkladem může být systém držení vozidla v jízdním pruhu. Jeho tvůrci tvrdí, že auto umí jednotlivé pruhy rozeznat. Není to ale tak jednoduché. Hodně záleží na vnějších podmínkách a to je na českých dálnicích problém. Systém nemusí rozlišit, co je škvíra a co souběh žlutých a bílých pruhů. Řidiči by proto měli o systémech vědět, ale neměli by je přeceňovat. Měli by si být dobře vědomi jejich limitů,“zdůrazňuje Lucie Viktorová, která se na bádání podílela.
S kolegy zjistila, že někteří řidiči ani netuší, jak bezpečnostní systémy na rizikovou situaci vůbec reagují. Člověk za volantem se tak může vlastního auta dokonce leknout, což může být osudné. „Zvlášť pokud jen zřídka čelí situacím, v nichž daný asistenční systém funguje. Člověk může začít zmatkovat či se zaměřit na daný systém a polevit ve sledování dopravní situace,“uvádějí psychologové na webu adas.upol.cz, jenž na základě svých výsledků sestavili.
Průzkum mezi pěti sty šoféry také ukázal, že někteří bezpečnostním asistentům věří až příliš. „Řidiči, kteří rizika systémů nevnímají, přiznávají, že častěji kontrolují telefon, a nevěnují tak veškerou pozornost dopravě,“dodává Viktorová.
Jan Bohata redaktor MF DNES
ionýři z nuselské devítiletky se seskupili do tvaru číslice 25 ve žluté barvě. Kutálka pražské posádkové hudby zahrála tuš a o 40 metrů výš se ve čtvrtek 22. února 1973 na právě otevíraný Nuselský most vydali komunističtí pohlaváři.
Praha se stejně jako celé tehdejší Československo v únoru roku 1973 zahalila do slavnostního třepetání praporků a transparentů. Ve velkém stylu se totiž slavilo 25. výročí komunistického převratu tehdy nazývaného „únorové vítězství“pracujícího lidu. Do jeho rámce zapadlo i otevření klíčové dopravní tepny překlenující Nuselské údolí. Od Nuslí k Vinohradům jako první po nové komunikaci vykročili tehdejší vládci Ludvík Svoboda, Gustáv Husák a Lubomír Štrougal. Navzdory době poplatné pompě se před 45 lety dostalo do provozu unikátní mostní dílo, nazvané zprvu po Klementu Gottwaldovi. „Aby to bylo moderní, ale aby se to zase moc nenaparovalo, aby to mělo úctu k prostředí, aby údolí bylo provětrané, aby ty stojky, podpěry neomezily krásné průhledy, aby to bylo štíhlé, aby to bylo vznosné a aby tam ta konstrukce byla a nebyla,“popsal nelehké zadání jeden z tvůrců stavby, architekt Stanislav Hubička.
Sen ze začátku moderní doby
Sen o překlenutí „Jamrtálu“, Nuselského údolí, byl starý již několik desítek let. Spojit jádro královského hlavního města Čech se spoře zastavěnou, odlehlou pankráckou plání plánoval již v roce 1903 architekt Stanislav Marjanko. V té době respektovaný tvůrce, který mimo jiné vyprojektoval obloukové haly nad nástupišti pražského Nádraží Františka Josefa (dnes hlavní – Wilsonovo). „Pražský starosta Vladimír Srb a sbor obecních starších o navržený projekt tehdy neprojevili zájem,“tvrdí historik Jan Wenig. Znovu se projekt na překlenutí Nuselského údolí objevil krátce po vzniku Československa. Podepsán byl pod ním Stanislav Bechyně, slovutný architekt proslavený tím, že „objevil“nový stavební materiál, beton. „Typické pro něj bylo především originální řešení staveb,“ vzpomíná architekt Milan Pilař. Bechyněho projekt počítal se stavbou dlouhou 520 metrů, esovitě vedoucí od Legerovy ulice. Na pankráckou pláň měl být zaústěn východně od dnešního mostu.
V éře první republiky se objevily další soutěže a projekty na překlenutí údolí. Vstupovaly do nich i firmy se světovým renomé, například plzeňská Škodovka anebo Vítkovické železárny. Některé vize tvůrci pojali tehdy ovšem poněkud neortodoxně. Jedná se například o nápad „zasadit“do Nuslí devět obytných domů vysokých 60 metrů a vzdálených od sebe přibližně pouze 24 metrů. Tyto objekty by na jejich střeše spojovala mostní trámová konstrukce.
Československo se ve 30. letech motorizovalo, pro rozvoj dopravy se hledala nová řešení. Stavět se ale nezačalo. A to ani za protektorátu.
Bourání a zkouška tanky