O víně ve škole. „Kdo k němu má vztah, krabicákem se neopije“
Ivana Solaříková redaktorka MF DNES
Víno je hlavně kulturní nápoj, je součástí zdravého životního stylu a tradice regionu. Ne prostředkem k opíjení. To se teď učí děti přímo ve škole – v dějepise, zeměpise, chemii, ale i občanské výchově. O žádné pití ale nejde. Školáci z jihomoravského Mikulova a Těšetic na Olomoucku pilotně testují vzdělávací projekt Vinařská kultura na školách.
Právě dětský věk je podle autorů projektu ideální. Počet mladistvých, kteří mají zkušenost s alkoholem, v Česku narůstá. Pouhé zákazy přitom nejsou v praxi příliš účinné.
„Lepší cestou je podle našeho názoru vést mladé lidi k odpovědnosti za svůj život i zdraví. Vzdělávat děti v nejcitlivějším, nejzranitelnějším, ale také v nejotevřenějším věku v oblastech, jako je tradiční vinařská kultura jižní Moravy, je také prevence rizikové konzumace alkoholu,“říká vinař Petr Marcinčák, který vzdělávací projekt tvořil bezmála pět let ve spolupráci s lidmi z Masarykovy univerzity v Brně i Univerzity Palackého v Olomouci.
Od chemie po etiketu
„Napojili jsme projekt na běžnou výuku. Řada témat je už ve školních osnovách obsažena, jen je potřeba je zdůraznit. O víně se mluví v dějepise, hudební výchově, přírodopisu nebo zeměpisu. A je to možné bez nějakého velkého zásahu do těchto předmětů,“říká ředitel základní školy ve Valtické ulici v Mikulově Rostislav Souchop.
„V chemii se například v deváté třídě už probírají alkoholy, takže mluvíme i o tom, jaké chemické látky vznikají při kvašení vína. Vše je přirozeně zařazené do výuky,“popisuje. V pracovních činnostech děti zamíří i do vinohradu a vinařských podniků.
To v Těšeticích zatím jdou cestou projektových dnů. I tady zdůrazňují všechny aspekty oboru – od chemických procesů po kulturní zvyklosti.
„Myslím, že to souvisí jedno s druhým. Ten, kdo se stará o víno, kdo k němu má nějaký vztah, těžko si půjde koupit krabicové a opije se,“říká ředitelka zdejší školy Vladimíra Pospíšilová.
V rámci projektu by se tak děti měly dozvědět, že víno se pije se zdrženlivostí, v intencích společenské etikety a tradic.
„Je to jedna z možností, jak předcházet špatným návykům. Když se člověk naučí s vínem společensky přijatelně pracovat, nikdy to nedopadne zle,“míní Marcinčák.