Referendum může rozbít demokracii

Přímá demokracie, ve smyslu přímého rozhodování všech oprávněných občanů státu o politických otázkách, selhala již ve starověkém Řecku. Ukázala se jako neživotaschopný nástroj vlády, vydávající společnost všanc demagogům. Švýcarsko je v současnosti jedinou zemí na světě, kde se celostátní referenda opakovaně používají k reálnému rozhodování. Dovoluje to pouze jedinečná mentalita a historie tohoto národa. Ale Češi nejsou Švýcaři.

Návrh na zavedení referenda má sám o sobě obrovský demagogický náboj, proti kterému se těžko brání. Sebeúcta, ego, přesvědčení o vlastních znalostech jsou pro každého člověka to nejcennější. O kolika lidech připustíme, že jsou chytřejší? Proto jsou hospody plné špičkových politických a vojenských stratégů, fotbalových trenérů a uměleckých kritiků. Argumentaci proti tzv. přímé demokracii občané považují za ponižující, zpochybňující jejich rozum, upírající právo svobodně rozhodovat. Ale ruku na srdce, může být náš názor na jadernou energetiku stejně relevantní jako názor „atomové lady“Dany Drábové?

Netřeba se však hystericky rozčilovat. Zastupitelská demokracie není lepší, protože členové parlamentu nejsou chytřejší než jejich voliči. Výběr zákonodárců losem místo voleb by nesnížil úroveň IQ v parlamentu. Jde však o to, že teprve v menší skupině lidí – výborech, dvousetčlenné Sněmovně, jednaosmdesátičlenném Senátu může docházet k smysluplné diskusi, která se odehrává dle pevných pravidel stanovených jednacím řádem, mimochodem o síle zákona. Ovládněme svoji samolibost, jinak díky přímé demokracii dostaneme něco mezi lynčem a diktaturou těch, co budou určovat témata referend.

Kdo nevěří, že kvantita mění kvalitu, nechť se vypraví třeba do „kotle“Sparty Praha a začne zdvořile vychvalovat Viktorii Plzeň. Racionální diskuse s jedním fanouškem je s určitou pravděpodobností možná. Diskuse s plnou tribunou nebo tisícihlavým zástupem táhnoucím městem je naprosto vyloučená. Agent K ve filmu Muži v černém správně říká: „Člověk je chytrý, ale lidé (masa, dav) jsou hloupá a nebezpečná zvířata.“

Nezapomínejme také na účinek referenda v podobě ano/ne, výhra/prohra. Při projednávání zákonů dochází ke kompromisům. Mohou se do nich dostat návrhy opozice, což v případě referenda nelze. Demokracie zahrnuje i ochranu práv (názorů) menšin, tak aby se případně mohla stát většinou. Referendum, které v podstatě jednou provždy určuje, co je většinový a co menšinový názor, konzervuje jednou nastalý stav, představuje konečné vnucení názoru většiny.

V demokracii působí legálně skupiny, které ji chtějí zničit, svobodu slova využívají lidé prosazující cenzuru. Referendum představuje stejný paradox. Domněle vrcholný nástroj demokracie, kdy svobodně rozhoduje přímo občan, může posloužit k odstranění demokracie a svobody.