Pro vlastní moc Zeman zapře i sám sebe
Hned dvě vlivné politické strany mají v čele lídry, bez nichž se neobejdou. Závisí na nich z hlediska oblíbenosti u voličů i z hlediska finančního zázemí.
Jenže jak na předsedu SPD Tomia Okamuru, tak šéfa hnutí ANO Andreje Babiše se lepí takové problémy, které by je ještě před pár lety stály post v čele jejich hnutí, jimž by svými průšvihy sráželi voličské preference. To však ani u jednoho z nich nenastalo. Naopak Okamura i Babiš platí za nejdůvěryhodnější politiky v Česku. Populárnější už je jen Miloš Zeman.
Ten místo aby je z pozice prezidenta umravňoval, navázal s oběma muži blízké spojenectví. A jejich pomocí si zajišťuje mnohem větší moc, než mu jeho omezené pravomoci poskytují. Jejich problémy omlouvá i za cenu toho, že tím popírá své dřívější postoje. Jenže prostřednictvím respektovaného prezidentského úřadu legitimizuje činy či výroky, které by politikům dříve neprošly.
Minulý týden krajský soud v Bratislavě definitivně potvrdil, že není důvod, proč by měl být Andrej Babiš vyškrtnut jako agent StB. Šéf ANO sice může žalovat další instituce, jenže rozsudek zpochybnil důkazy, na nichž dosud stavěl svou obhajobu – výpovědi bývalých estébáků. Zbavit se nálepky bývalého agenta StB tak bude nyní mít o poznání těžší.
Aby vládu vedl člověk, o němž se všeobecně ví, že figuruje na seznamu těch, kteří prováděli černou práci pro bývalý totalitní režim, by dříve bylo nemyslitelné. Ostatně sám Zeman před třemi lety odmítl kvůli spolupráci s StB jmenovat profesorem Ivana Ošťádala. Jmenovat Babiše však ochotný je a jeho evidenci ve svazcích StB omlouvá argumentem, že zlo stejně dělali důstojníci, ne agenti.
Stejně to je s Babišovým trestním stíháním za údajný dotační podvod. Zeman dříve prosazoval, aby pro politiky presumpce neviny neplatila. Teď Babiše hájí argumentem, že pro něj presumpce neviny platí.
Podobně to má Zeman s Okamurou. Přes dosud nevyjasněná podezření ohledně údajného vyvádění peněz z hnutí Úsvit, a hlavně přes jeho otevřeně rasistické výroky si ho prezident zve k soukromým konzultacím na Pražský hrad. Okamura dokonce spolu se Zemanovým týmem slavil vítězství v prezidentské volbě.
V normálních politických stranách by Okamura či Babiš své přešlapy přežili jen stěží a následovalo by jejich odvolání. Jenže Okamura s Babišem jsou pro svá hnutí nenahraditelní. Zeman jim proto oběma projevuje nadstandardní vstřícnost a zajišťuje si tím nadstandardní vliv.
Ač mu jako prezidentovi ústava nedává možnost vybrat si do vlády svého ministra, on si ji tímto postupem zajišťuje. Už teď se spekuluje, že by se v Babišově příštím kabinetu mohl jeden ministr nepřímo nominovaný z Hradu objevit. A že kdyby se vláda spoléhala na hlasy SPD, mohli by klidně být hned dva.
Zeman si zakládá na pragmatismu a intrikách. Jenže v Česku jeho úřad platí spíše za morálního arbitra ovlivňujícího společenskou náladu a jejím prostřednictvím toleranci občanů k tomu, co je v zemi v pořádku a co není.
Místo intrikaření by jim tedy měl jít spíše příkladem. A ač je třeba přiznat, že si ani jeho předchůdci nepočínali v tomto směru bez ztráty kytičky, Zeman pragmatické postupy posunul na úplně jinou úroveň a z kapes mu padají celé věnce. Učí tím občany, že se každý sebevětší politický problém dá relatizovat a tím se z něj bez nějakého vysvětlení vymluvit. A tak může do budoucna otevřít cestu někomu, kdo to s touto republikou a jejím demokratickým systémem bude myslet opravdu špatně.